Tenhle skeptik to nevzdává: AI boom může skončit horší krizí než tou v roce 2008

Americký akciový trh, jehož růst je v posledních letech poháněný technologickými firmami a optimismem spojeným s rozvojem umělé inteligence, je podle Edwardse už teď v nebezpečně nafouknuté bublině. "Blížíme se nevyhnutelnému kolapsu, který by mohl být hlubší a bolestivější než finanční krize v roce 2008," uvedl v aktuálním rozhovoru pro magazín Fortune.

Během každého tržního cyklu býky "krmí" nějaký přesvědčivý investiční příběh. Ten současný, na který stačí zkratka AI, zatím funguje skvěle. "Tak je to ale vždy. Varování (a nejen ta moje) zněla na trzích před rokem 2000 i v roce 2007, ale většina obchodníků je ignorovala. Lidé nechtějí slyšet, že to, na čem dnes vydělávají, už zítra vydělávat nemusí," říká stratég. "I tentokrát to pro mnohé skončí slzami."

Historie se neopakuje, chyby investorů ano

Edwards správně odhadl takzvanou dotcom bublinu a varoval i před problémy na trhu s nemovitostmi před krizí z let 2007–2009. Mnohé jeho pesimistické předpovědi se ale od té doby naopak nenaplnily. Přesto je na trzích respektovaný, a to i mnohými "permanentními býky", protože umí velice dobře vnímat změny v tržních a ekonomických cyklech a varovat před některými systematickými riziky. Že pak jejich dopady třeba nejsou tak výrazné, třeba po roce 2008 díky masivním programům odkupů aktiv, už vlastně není Edwardsova "chyba".

Současné podobnosti s bublinou (nejen) na Nasdaqu z konce 90. let jsou podle něj zřejmé. "Technologické tituly jsou extrémně nadhodnocené. Růstové příběhy přitom stále silně přitahují kapitál," popisuje Edwards. Rozdíl oproti slavné technologické bublině jsou podle něj v detailech.

---

AI má obrovský potenciál, ale rizika rostou

"Jedním z hlavních je absence spouštěče hlubší korekce v podobě přísnější měnové politiky, respektive neochota k takovému postupu. Roste tak riziko, že akciový trh ještě prudce nabobtná, než se zhroutí," popisuje klasické vyústění spekulativních bublin, kdy na jejich vrcholu zkrátka dojdou kupci.

Americká nerovnost

Podobný vývoj může být tentokrát podpořen i tím, jak se v posledních dvou dekádách posunula struktura americké ekonomiky. Ta je v současností více než dříve (třeba ne dramaticky, ale více) závislá na nejbohatší pětině obyvatel. Ta přitom nejvíce investuje do akcií a zajišťuje i disproporčně významnou část spotřeby, na které celé ekonomika i podstatná část veřejně obchodovaných firem stojí. "Hospodářství je proto zranitelnější. Případný propad cen akcií by pak měl o to dramatičtější vliv na spotřebitelské výdaje," upozorňuje stratég ze Société Générale.

Dalším rozdílem oproti období před finanční krizí je to, že je na akciovém trhu mnohem více drobných investorů. Ti, vyzbrojeni svými mobilními obchodními aplikacemi, přitom (celkem oprávněně) mohli nabýt dojmu, že akciový trh vlastně nikdy výrazněji neklesá, a když už, tak ne na dlouho. "Nemyslím si, že by bylo až tak nerealistické vyhlížet propad trhu až o 30–50 %," varuje Edwards.

Veřejnost může při hlubší korekci zpanikařit a odprodávat zisky, které nasbírala v posledních letech. Sice se to třeba letos na jaře v tak velké míře nedělo, ale může stačit nějaký nový impulz. Změna narativu, změna přístupu politiků. Jistotu na trzích nemáte nikdy.

Čekání na recesi je dlouhé

Pokud jde o americkou ekonomiku, ta už na opravdovou recesi čeká spoustu let. Zatím to na ni nevypadá, i když se letos Donald Trump se svými původními celními představami celkem zasnažil. "Hospodářský cyklus ale nakonec vždy do recese dospěje," konstatuje Edwards. "Dlouhé období relativní stability v USA může být v tomto směru varovným signálem," dodává, ačkoli jistě ví, že čistě na stáří neumírá ani ekonomická expanze, ani akciový býk.

Edwards dlouhodobě kritizuje fiskální neukázněnost vlád na Západě, tu americkou samozřejmě nevyjímaje. "Chabá kontrola výdajů a tištění peněz mohou vést k další vlně inflace. Pravda, varuji před tím už dlouho, ale japonský scénář nízkého růstu a nulových úroků se může klidně opakovat."

Tančete, ale hlídejte si východ ze sálu

Během býčích trendů se používá přirovnání, že dokud hraje hudba (ceny rostou), má se tančit (mít zainvestováno). Problém samozřejmě může nastat, když hudba dohraje. "Můžete tančit na parketu těsně u kapely, nebo být trochu vzadu a hlídat si cestu k východu. V tom druhém případě se samozřejmě lépe odchází," říká Albert Edwards.

Dilema mezi strachem z poklesu cen nebo rovnou vážného tržního kolapsu a obavou, že zmeškáte růst cen a nevyděláte, je samozřejmě silné. Současný AI boom je určitě odlišný od předchozích tržních bublin a není jisté, že už dospěl do extrémně přehřáté fáze. Ekonomika a svět se mění a samotné rekordní valuace firem nemusejí samy o sobě tolik znamenat, historická srovnání v tomto směru kulhají.

Chování investorů a lidská psychologie se ale až tak lišit nebudou. Dopady případného příštího medvědího trendu na akciovém trhu na ekonomiku pak mohou být o to silnější, o co podkopanější je její fiskální zdraví, v tom má Edwards pravdu. A řečeno v duchu Edwardsem zmíněné metafory, při odchodu z taneční zábavy je určitě nepříjemné se zaseknout ve frontě. A jakkoli na někoho legračně působí ti, kteří tančí v kabátě a s taškou přes rameno (označme si tak tržní defenzivu), ze sálu se jim pak odchází o poznání pohodlněji.

Zdroj: Fortune