Proč je nekonečně dlouhý investiční horizont nesmysl
Když přijde řeč na investiční horizont, lidé často slýchávají, že by měl být ideálně nekonečný. Nepřijde vám to trochu divné?
Co vlastně znamená nekonečný? Sto let? Dvě stě let? Ještě více? Tisíc? Tak jako tak je otázkou, proč by měl člověk vůbec investovat, když si plodů své práce neužije. Nikdo není nesmrtelný a medicína tak daleko, abychom žili dvě stě let, ještě nedošla.
Představa nekonečného investičního horizontu je zajímavá, ale bohužel je nepoužitelná. A nejde jen o to, že investovat až pro děti či vnoučata není úplně nejsilnější motivace. Co když se za několik (desítek) let změní zákony, co když se změní právní prostředí, co když se změní regulace, co když se změní návyky spotřebitelů?
Nekonečný investiční horizont by rozhodně měla mít základní investiční strategie, k samotným investicím realizovaným v rámci této strategie by ale investoři měli přistupovat pragmatičtěji. Před padesáti lety neměl nikdo ani tušení, že zanedlouho vznikne nějaká firma Apple, ze které se posléze stane jedna z dosud nejúspěšnějších společností. A za dalších padesát let si možná na Apple nikdo ani nevzpomene.
Horizont jednotlivých investic v rámci dlouhodobé investiční strategie by měl vždy reflektovat potřeby a vyhlídky daného investora a aktuální podmínky na trhu. Na co je investorovi portfolio, které něco přinese až jeho vnoučatům nebo pravnoučatům, a možná ani těm ne?
Zdroj: Epsilon Theory
