Nerozumět bankám znamená korumpovat celou společnost
Banka je ve své podstatě firma jako každá jiná - jejím cílem je dosažení zisku. Rozdíl tkví v tom, že ingredience, "ze které vaří", jsou peníze. Ty jsou životně důležitou tekutinou platebního systému nezbytného pro správný chod ekonomiky. Nenechme ekonomickou "mašinu" kvůli nepochopení bankovního systému zadřít!
Velmi zjednodušeně řečeno je komerční banka obchodníkem s penězi - nakupuje je levněji a prodává dráže. Zisk plyne z rozdílu cen jako u marží každého jiného maloobchodníka. O depozita a atraktivitu svého "zboží" soutěží tak, že se snaží nabízet výhodnější nebo zajímavější produkty a služby než konkurence.
Honba po zisku nemusí odporovat zájmům společnosti
Banky ve vyspělých zemích jsou téměř výlučně v rukou soukromého sektoru. Stejně jako u jiných privátních společností není jejich hlavním cílem usnadnit společnosti platební styk nebo udělat radost rodinám novým domem na hypotéku, ale vydělat peníze akcionářům. Většinou zde ke střetu zájmů nedochází. V období zvýšeného rizika (paniky nebo krize na trzích) však banky mohou skutečně vážně ohrozit fungování celé ekonomiky.
I přes negativní pozornost z posledních měsíců a let, kterou banky poutají, přinesly světu mnoho dobrého – bankovní konta, platební karty, hypotéky, investiční služby, hedging pro firmy a podobně. Díky nim se stal platební systém efektivnějším. Vše ve jménu větší konkurenceschopnosti, a tím pádem ziskovosti.
V kapitalistickém systému mají banky jedinečnou roli. Nejsou sice přímo motorem stroje, ale jsou jeho olejem. Umožňují, aby fungoval hladce. Pokud se tedy ve velkých bankách něco porouchá, "stroj se začne zadrhávat". Jestliže bude navíc porucha závažná a nepřijde se na ni včas, může se poškození rozšířit i na ostatní součástky, stroj se zadře a bude zapotřebí generální oprava (jako v USA v roce 2008).
Hlavní úkol bank - risk management
Když vám například banka poskytne hypotéku, neznamená to, že by byla takový dobrák a chtěla vám dopomoci k novému domu. Hodnotí vás jako potenciální zdroj zisku, musí však měřit kreditní riziko tak, aby její akcionáři nepodstupovali přehnaná rizika. Nezajímá se o to, zda její hypotéky vytvářejí pracovní místa ve stavebním sektoru nebo pomáhají plnit vaše sny (to je pro ni jen bonus – prosperující společnost znamená další byznys).
Bankovní podnikání je z převážné části o risk managementu. Dobrá banka řídí rizika tak, že si je vědoma toho, které faktory mohou ohrozit její celkovou stabilitu, a porovnává je s potenciálními zdroji zisku.
Americké ani evropské banky příliš dobrými risk-manažery nebyly. "Usměrnit" je nedokázali ani regulátoři. Ve zpětném pohledu to vlastně není velké překvapení - investoři i lidé obecně jsou iracionální, neefektivní a nejsou vybaveni k tomu, aby byli schopni řídit rizika spojená se složitým dynamickým systémem. Přesto jsme dnes šokováni, ale samozřejmě neviníme sebe – kupující domů či slepé investory do periferních vládních dluhopisů -, odsuzujeme instituce.
Peníze nesmí být příliš "levné"
Banky jako poskytovatelé půjček obstarávají peníze pro ty, kteří je ještě nevydělali. Za to si účtují poplatek – když bude příliš nízký nebo žádný, poptávka po penězích bude přehnaná a peníze ztratí hodnotu. To samé nastane, když banky stanoví pravidla pro úvěry příliš laxně a učiní je široce dostupnými. Chybně ohodnocená rizika vytvoří nerovnováhu v rámci systému (půjčí lidem nebo státům, které v budoucnu nebudou schopné zvládnout svou dluhovou službu), a to ohrozí celý monetární systém. Znaky "havárie systému" rozpoznáme podle přehnaného zadlužení, bankrotů či nežádoucího deleveragingu (2012).
V současném světě, kde chce každý rychle zbohatnout, jsou dvě chamtivé skupiny: dlužníci, kteří se VČERA rozhodli, že chtějí dům (nebo stát blahobytu), na nějž zatím nemají, a věřitele, kteří jim na ten dům či umělou prosperitu DNES půjčí, a věří, že díky tomu ZÍTRA inkasují tučné zisky.
To neznamená, že je kapitalistický systém v jádru prohnilý. Banky jsou soukromé ziskové subjekty, které hrají důležitou roli ve společnosti, ale nejsou veřejnými služebníky (a neměly by být – státem vlastněný bankovní systém by byl větší katastrofa).
Chyba není v kapitalismu
Obstarat si peníze musí být privilegium, ne právo. A banky prahnoucí po zisku by měly příděl peněz na základě měření rizik regulovat. Někdo je totiž předtím musí nutně vydělat. Vzhledem k tomu, že banky distribuují lidem tak důležitou surovinu, musí na ně společnost dohlížet (stejně jako na úředníky přerozdělující příjmy z daní), aby spolu s naplňováním svých ziskových zájmů současně plnily i zájmy společnosti.
Ďábel se neskrývá v kapitalistické honbě za ziskem ani v touze dlužníků po spotřebě. Na tomto výrobně-spotřebním cyklu není nic špatného. Chyba je v nevědomosti společnosti. Musíme počítat s tím, že banky jsou v určitých dobách ekonomického cyklu špatnými risk-manažery. Například v USA byli v dobách konjunktury kupující domů chamtiví a ziskuchtivé banky tuto extra poptávku velmi rychle proměnily ve vyšší zisk. Když "olej začal z motoru přetékat", měla být vadné součástce věnována velká pozornost. Jedině tak by se přišlo na to, že potřebuje větší regulaci.
Dokud neporozumíme tomu, co bankovní systém potřebuje, aby fungoval bez závad, bude se vlnobití ekonomického cyklu stále opakovat a lidé budou vinit kapitalismus z toho, že způsobuje krize. Přitom jej vyvolávají sami jako jeho "uživatelé" tím, že jej nechápou. Selhali jsme v kontrole finančních institucí, a to se nám vymstilo.
Zdroj: Pragmatic Capitalism
Aktuality
