Michail Chodorkovskij: Z nejbohatšího Rusa vězněm a poté vyhnancem

Michail Borisovič Chodorkovskij se narodil 26. června 1963 v Moskvě v rodině patřící ke střední vrstvě. Jeho otec byl židovského původu. V roce 1986 vystudoval Chemicko-technologický institut, vzdělání si rozšířil na Moskevském institutu národního hospodářství. Byl členem Komsomolu i komunistické strany. Podnikat začal v polovině 80. let; nejdříve si otevřel kavárnu a později centrum pro vědeckou a technickou tvořivost mládeže, které se ale zabývalo také obchodem s počítači.

K pohádkovému majetku se Chodorkovskij dostal podobně jako další ruští oligarchové, kteří zbohatli na privatizaci v 90. letech. Už v roce 1988 ale Chodorkovskij založil banku Menatep, údajně první soukromou banku v zemi od roku 1917. V roce 1995 koupila Chodorkovského banka od státu za 350 milionů dolarů ropnou společnost Jukos. V letech 1998-2003 byl jejím generálním ředitelem a byl také členem předsednictva Svazu průmyslníků a podnikatelů.

V roce 2001 založil organizaci Otevřené Rusko, které usilovalo o právní stát, poctivé volby, dělbu moci, nezávislou justici, svobodu slova a lidská práva. Počátkem roku 2003 byl mezi skupinou oligarchů, kteří upozornili Putina na korupci státních úředníků, což Putin přijal s nelibostí, a financoval ruské opoziční strany.

V říjnu 2003 byl zatčen a obviněn z daňových úniků a privatizačních podvodů. V květnu 2005 jej soud uznal vinným v šesti ze sedmi bodů obžaloby v souvislosti s privatizací firmy na umělá hnojiva Apatit v roce 1994 a s úniky daní Jukosu i z osobních příjmů a odsoudil ho na devět let. V září 2005 mu byl v odvolacím řízení trest o rok snížen. Společnost Jukos poté zbankrotovala; firmu zničily požadavky státu na zaplacení miliardových daňových nedoplatků. Většina jejího majetku poté přešla na státní ruskou ropnou společnost Rosněfť.

V prosinci 2010 moskevský soud ve druhém procesu odsoudil Chodorkovského a jeho společníka Platona Lebeděva ke 14 letům vězení za údajnou krádež 218 milionů tun ropy a za praní špinavých peněz ve výši v přepočtu 446 miliard korun v letech 1998 až 2003. V květnu 2011 soud v odvolacím procesu snížil Chodorkovskému a jeho společníkovi Lebeděvovi trest na 13 let. Trest, do něhož byl započten i předchozí osmiletý verdikt z roku 2005, v roce 2012 soud snížil o dva roky. V srpnu 2013 tento jedenáctiletý trest ruský Nejvyšší soud snížil Chodorkovskému i Lebeděvovi o dva měsíce, na svobodu měli vyjít v srpnu 2014.

Ruská opozice i organizace Amnesty International označily Chodorkovského za vězně svědomí a oběť režimu prezidenta Vladimira Putina. Ostrá kritika věznění Chodorkovského zaznívala občas i ze zahraničí, například z USA. Kampaň za jeho propuštění vedl mimo jiné i spisovatel a nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel. V červenci 2013 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl tvrzení Chodorkovského, že proces s ním byl politicky motivovaný. Soud ale konstatoval, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, když úřady zasahovaly do důvěrného vztahu mezi klientem a jeho právníkem a kontrolovaly jejich komunikaci. Podle evropského soudu bylo též porušeno právo na respektování soukromého a rodinného života, když byl Chodorkovskij poslán do věznice daleko od rodiny, která ho tak nemohla navštěvovat.

Za deset let Chodorkovskij vystřídal řadu cel a věznic, od pracovní kolonie nedaleko Čity na Dálném východě, kde šil rukavice, až po věznici v kolonii Segeža v polární Karélii. Tam se muž, jehož majetek v roce 2004 odhadl magazín Forbes na 15 miliard dolarů, věnoval dělnickým profesím. Pracoval v krejčovské dílně nebo v továrně na výrobu plastů.

Ruský prezident Putin podepsal dekret o udělení milosti Michailu Chodorkovskému 20. prosince 2013 a bývalý ropný magnát v ten samý den opustil brány věznice v severoruské Karélii. Den po svém propuštění opustil Rusko a zamířil do Německa, jehož představitelé za jeho osvobození lobbovali. V Berlíně se sešel se svým nejstarším synem Pavlem a s rodiči a uvedl také, že Putina požádal o milost "z rodinných důvodů". Měl těžce nemocnou matku, která o rok později zemřela. Poté získal povolení k pobytu ve Švýcarsku, kde žila jeho druhá manželka Inna s dětmi, a v roce 2015 se přestěhoval do Londýna.

Z exilu se stále kriticky staví k režimu Vladimira Putina, je kritikem ruské invaze na Ukrajinu a loni v květnu ho ruské ministerstvo vnitra nově zařadilo mezi "zahraniční agenty". Podle stránek ministerstva vnitra byla u Chodorkovského jako zdroj financování zmíněna Ukrajina. Poté, co v lednu 2021 Putin podepsal zákon, který mu umožní ještě dvakrát kandidovat na post hlavy státu, Chodorkovskij napsal: "Tento tupý režim bude vládnout ještě 16 let? Z toho se lze zbláznit." Putin poté obvinil Chodorkovského, že měl přinejmenším nepřímou účast na likvidaci lidí. "Chodorkovskij je podvodník a jejich (ropná) společnost (Jukos) byla zapletená nejen v podvodných operacích, ale i ve vraždách," uvedl Putin. Připustil, že osobní účast Chodorkovského v těchto zločinech nebyla dokázána, ale vyjádřil pochybnost nad tím, že by pracovníci bezpečnostní služby Jukosu, kteří podle něj vraždy spáchali, jednali "z vlastního rozmaru". Ruský soud kvůli tomu již v roce 2015 vydal na Chodorkovského mezinárodní zatykač.

Zdroj: ČTK