Macron je v ofenzivě vůči Německu, Čína tleská

Macron tudíž zvažuje, že hodí před palubu Němku Ursulu von der Leyenovou a do čela Evropské komise podpoří technokrata typu Maria Draghiho, exšéfa Evropské centrální banky. Němcům se ale taková představa těžce zajídá, rozhodně nehodlají přijít o nejvyšší post v EU. Macron zjevně i tak míní, že je může "převálcovat". Potenciálně i s Čínou v zádech. Tou Čínou, jejíž zadrhávání se podílí na útlumu německé ekonomiky.

Při nedávné státní návštěvě Macron hostil čínského prezidenta jako málokoho jiného. Francie má totiž značný zájem o čínské investice v zemi. Po večeři v Elysejském paláci Macron vzal Si Ťin-pchinga na výlet do Pyrenejí, do domu své babičky, kam jezdíval coby dítě.

To vše v době, kdy čínský režim pohrozil, že pokud EU a obecněji Západ bude do vzájemného obchodu klást překážky, třeba novými cly EU na čínská elektroauta, náklady boje s klimatickými změnami globálně stoupnou o 20 %, čili o šest bilionů dolarů. Dostatečné snížení emisí se tak podle Pekingu citelně opozdí.

Čína, jenž svoji hrozbu opírá kromě jiného o studii britské konzultantské firmy Wood Mackenzie, se tak snaží udržet v přízni zeleně smýšlející lidi na Západě. Doufá, že ti vyvinou na západní politiky (včetně Macrona) dostatečný tak silný tlak, že Západ nakonec nechá obchodu s Čínou celkem volný průběh i přes zhusta skloňované bezpečnostní riziko. Mimochodem, je tedy zase o něco zřejmější, kdo je nyní klíčovým spojencem Číny na Západě.

Německo musí reagovat. A Čína tomu tleská. Německá vláda kancléře Olafa Scholze totiž zvažuje, že přehodnotí své záměry ohledně legislativy, která měla ustanovovat povinnost zevrubného prověřování čínských investic v zemi z bezpečnostního hlediska.

V Berlíně sílí obava, že prověřování čínských investic by mohlo ohrozit úsilí o nastartování německé ekonomiky. Hospodářství našich západních sousedů se potýká se závažnými problémy, zejména kvůli poměrně vysokým cenám energií, ale také kvůli zelené agendě, probíhající energetické transformaci, zmíněné Energiewende, či kvůli rovněž vzpomínanému zpomalení čínské ekonomiky a inflaci uplynulých let a souvisejícím poměrně vysokým úrokovým sazbám. Německo ale nemůže nevidět ani Macronovu ofenzivu a jeho dvoření se Si Ťin-pchingovi. Berlín zjevně nechce tuhle iniciativu Macronovi zcela přenechat, i proto je připraven - jako Paříž sama - přivřít oči nad čínským bezpečnostním rizikem. Zelená agenda a další regulace svázaly dvě největší ekonomiky EU natolik, že Čínu potřebují ke svému růstu o to více.

Zdá se tedy, že Německo si chce udržet naději na silné geopolitické postavení i za tu cenu, že nadále umožní poměrně snadný přístup na svůj trh potenciálnímu geopolitickému arcirivalovi, totiž právě Číně. Ostatně Francie uvažuje velmi podobně.