Kanada vs. MFN aneb Nahlédněte pod pokličku dohody, kterou (ne)musejí uzavřít EU a Británie

Právě to poslední, tedy volné přesouvání lidí, bylo snad tím hlavním důvodem, proč se Britům v EU nelíbilo – nemohli regulovat příliv pracovníků a podnikatelů z jiných částí EU. Pozice mimo schengenský prostor jim sice umožňovala lidi na hranicích fyzicky kontrolovat, ale pokud u daného příchozího z EU nezjistily zásadní problém, museli ho pustit dovnitř.

Brusel ovšem praví, že je možné se účastnit pouze buď všech čtyř jednotných trhů zároveň, nebo žádného. Britové tedy zřejmě opustí všechny čtyři trhy. Vějíř možností, jak brexit skončí, zůstává i tak nepříjemně široký, nicméně realistické jsou vlastně jen dvě základní možnosti. Můžeme je označit jako "Kanadu" a "MFN".

Kanada

Kanadská varianta je ta nejměkčí a nejšetrnější. Předpokládá, že Británie uzavře s EU velice širokou dohodu o volném obchodu, podobnou té, kterou s EU uzavřela před pár lety Kanada. V rámci kanadské dohody, známé pod zkratkou CETA, se na téměř 100 % zboží prodávaného z EU do Kanady a opačně vztahuje nulové clo (britský premiér Johnson se již nechal slyšet, že nestojí o úzkou vazbu s unií, může jít ale samozřejmě o vymezování si pozic před samotnými jednáními – pozn. red.).

Mohlo by se tedy zdát, že vše půjde jako po drátkách. Vezme se CETA, jen se rychle dohodne, v kterých pasážích chce Británie nebo EU udělat drobné odchylky, a do letošního Silvestra může být podepsáno. Spojené království se ale od Kanady zásadně liší – v jeho vývozu hrají daleko větší roli služby. Britské hlavní město je totiž jedním z hlavních světových finančních center. Finanční a další služby pro firemní zákazníky všude po světě, a zejména v EU, tvoří téměř dvě třetiny vývozu britské přidané hodnoty. U Kanady je to méně než 40 %, přičemž hlavním odběratelem těchto služeb jsou samozřejmě firmy ve Spojených státech, nikoli v EU.

A tak není divu, že zatímco CETA toho v oblasti snižování překážek obchodu se službami mnoho nepřinesla, pro Británii bude tato oblast zásadní. Británie bude přinejmenším u finančních služeb chtít zachovat dosavadní stav, tedy obchod jen s relativně malými komplikacemi. Ty země EU, které si brousí zuby na to, že se jim povede služby nyní poskytované z Londýna převzít do svých vlastních finančních center (Frankfurt, Lucemburk, Dublin, Amsterdam, Paříž), se naopak nejspíše budou snažit nenápadně budovat mezi Londýnem a EU obchodní hráz.

A bylo by zaděláno na léta handrkování. Jako naschvál zrovna finanční služby jsou oblastí, která je skrz naskrz prošpikovaná regulací. A právě šikovnými hrátkami s touto regulací může EU britským finančním institucím jejich život na unijním trhu pořádně zkomplikovat. Dosáhnout kanadské varianty s rozšířením o finanční služby tedy rozhodně nebude žádná legrace. Pokud by se to ale povedlo, dopad brexitu na britskou i unijní ekonomiku by mohl být v rozsahu pouhých pár desetin procenta.

MFN

Druhou, naopak nejtvrdší možností, jak může brexit skončit, je varianta MFN. Za touto zkratkou z anglického "most favoured nation" (doslova "nejoblíbenější země") se skrývá tabulka hodnot celních sazeb a množstevních kvót, které nahlásila daná země, v tomto případě EU, tehdy ještě včetně Británie, při posledním jednání Světové obchodní organizace. Každá její členská země se zavázala, že své MFN hodnoty uplatní vůči všem zemím, se kterými nemá žádnou dohodu o nižších hodnotách, tedy že ke všem zemím (s nimiž nemá dohodu), se bude chovat stejně vstřícně jako ke své "nejoblíbenější zemi" (z těch, s nimiž nemá dohodu).

Británie a EU vskutku možná žádnou dohodu o snížení cel a kvót neuzavřou, třeba proto, že to nestihnou do konce přechodného období nebo že jednání zkolabuje na otázce obchodu s finančními službami. Obě ekonomiky pak budou muset ve svých obchodních vztazích uplatnit MFN hodnoty, které ve WTO již před časem nahlásila EU (včetně Británie) jako hodnoty uplatňované vůči zbytku světa, se kterým nemá smlouvu.

Nejde o závratná čísla. Například u osobních aut, která nás v českém "autolandu" zajímají obzvlášť, bude případně nově clo na dovoz do Británie činit 10 %. Vzájemný obchod nicméně i tak rozhodně utrpí. Odhady hovoří o tom, že růst HDP v EU by oproti variantě bez brexitu byl celkově nižší zhruba o 1,5 procentního bodu. V Británii by škoda byla větší, nejspíše několikanásobně. Zda brexit nakonec sklouzne k této jednoduché, ale zatraceně drahé variantě, se rozhodne v dalších měsících. Ledaže se celá věc bude táhnout další řadu let.

Zdroj: Lidové noviny