Abstraktní matematické modely jsou mrtvé, budoucnost ekonomie vypadá takto
Před čtvrtstoletím zveřejnil americký ekonom Paul Romer šokující analýzu, v níž se zabýval tím, jak technologie transformují svět. Mimo jiné v ní poukazoval na to, že se pozornost ekonomie přesouvá od fyzické práce a kapitálu k lidem a myšlenkám. Minulý měsíc zveřejnil Romer analýzu, která je v mnohém stejně provokativní.
Na konci 70. let 20. století přišla po kolapsu keynesiánských teorií nová generace ekonomů s teoriemi, které posunuly tuto vědní disciplínu do roviny superabstraktních rovnic. Jejich premisou bylo, že hospodářství má tendenci vytvářet rovnovážný stav, který mohou narušit jen nepředvídatelné externí šoky. V analýze nazvané Potíže s makroekonomií ale Romer tyto postoje radikálně odmítá a tvrdí, že ekonomie pod jejich tíhou přišla o značnou část své schopnosti vnímat a správně interpretovat reálné dění.
Podobný názor jako Paul Romer vyznává již delší dobu také Steve Keen, ekonom působící na britské Kingston University. Ten tvrdí, že právě spoléhání se na abstraktní ekonomické modely vycházející z teorií o vnitřně rovnovážném hospodářství byly v druhé polovině minulé dekády jedním z významných faktorů, které přispěly ke vzniku globální finanční krize. Abstraktní modely odtržené od reality podle Keena přispívají k podceňování vážných rizik. Jenže zatímco Steve Keen je známý "křikloun", a jeho kritika tak nikoho příliš nešokuje, slova Romera, který je všeobecně uznávaným expertem a reprezentantem akademického mainstreamu, mají skutečnou váhu.
Kdo si hraje, nezlobí
Romer ekonomické teorie založené na abstraktních matematických modelech označuje za "postreálné" a tvrdí, že jejich popularitu neživí nic jiného než lidské slabiny, zejména neochota ekonomů přiznat, že reálné údaje neodpovídají předpokládaným výsledkům, přehnaná sebedůvěra jejich stoupenců a uzavřenost jejich vyznavačů vůči okolí, která z nich vytváří až jistý druh náboženské sekty. Nejde prý ale jen o problém ekonomie, do podobné pozice se podle Romera může dostat každá věda, která se až příliš spoléhá na matematiku. Romer podobně jako Keen tvrdí, že ploché matematické modely nedokáží reflektovat realitu, v důsledku čehož vlády a centrální banky dělají chybné kroky.
Řešení palčivého problému je ale podle Romera jednodušší, než si většina lidí dokáže představit. Klíč je prý opět v technologiích. Moderní ekonomické teorie by se podle něj měly zakládat výhradně na komplexních počítačových simulacích zohledňujících co největší možný počet ekonomických, ale i společenských aspektů. Jejich fungování lze asi nejlépe přirovnat k modelům pro předpověď počasí či predikci vývoje dopravní situace. Zkrátka taková ekonomická verze známé počítačové hry Sim City, která hospodářství neredukuje jen na několik izolovaných čísel.
Komplexní předpovědní simulace prosazuje i hlavní ekonom britské centrální banky Andrew Haldane, jež upozorňuje, že v současnosti používané modely jsou nejen nedostatečně komplexní, ale navíc pracují s tím, že lidé se vždy chovají racionálně, což samozřejmě neodpovídá skutečnosti.
Romerovo "přiznání", že mainstreamová ekonomie pracuje s defektními postupy, dokazuje, že mnozí ekonomové pochopili, že hledat příčiny ekonomické stability mimo systém je ztráta času. Ekonomové se podle něj zkrátka musejí vrátit nohama na pevnou zem a místo práce s abstraktními modely odtrženými od reality začít vynakládat energii tam, kde to má smysl.
Zdroj: The Guardian
