Automatizace a její souvislosti nad jediným grafem

V grafu je počet aktivních souprav na těžbu ropy a zemního plynu v USA a počet pracovníků v těžebním odvětví. Zatímco počet pracovníků před pár lety klesal v podstatě ruku v ruce s počtem aktivních vrtů (a propadem cen ropy), po renesanci těžby počty zaměstnaných lidí zůstaly na snížené úrovni.

Graf je jasnou odpovědí na otázku, zda takzvaná technologická nezaměstnanost vůbec existuje. V tomto konkrétním případě zkrátka velká část pracovníků nemá příliš velkou naději na rekvalifikaci v oboru, přičemž technologický pokrok umožňuje těžebním firmám obnovovat produkci při nižších nákladech (vynucených stále výrazně nižšími cenami ropy). Ve výsledku firmy obnovují ziskovost na úkor pracovních míst.

Nic nového, řeknete si. Co je ale podstatné, s vysokou pravděpodobností blížící se jistotě nejde o cyklický fenomén, ale o trvalou změnu, která dopadne (nejen) na pracovní trh. Toto téma řeší nebo postupně začne řešit celý svět. Automatizace výroby není nic nového, její postup v posledních desetiletích ale nabírá na tempu. Na to navazuje dynamický rozvoj robotizace a umělé inteligence, které pronikají do celého spektra služeb a výrobních procesů.

Je otázka, zda ve světě (i tom investičním), který zažívá podobnou revoluci, má smysl (stejný jako v minulosti) srovnávat jakékoli dění s minulostí, ať už je řeč o politice, ekonomice jako celku, úrokových sazbách nebo třeba ocenění aktiv. Někteří tržní aktéři po finanční krizi hlásali, že nemá smysl číst staré ekonomické učebnice, možná ale po pár letech nazrál čas na ještě hlubší revizi užitečnosti poznatků z minulosti.