Druhá šance pro společnou Evropu

Hans-Werner Sinn, profesor ekonomie na Mnichovské univerzitě a prezident Ifo institutu, který působí také v radě německého ministerstva hospodářství, tvrdí, že dokud problémové země eurozóny neobnoví svou konkurenceschopnost prostřednictvím relativního poklesu domácích cen, krize neskončí.

Sinn říká, že příslib neomezených nákupů vládních bondů zemí eurozóny znamenal jediné - ujistil držitele dluhopisů, že pokud nebude jiného východiska, ponesou břemeno splácení enormních dluhů daňoví poplatníci a střadatelé z dosud zdravých ekonomik eurozóny. Trhy to zklidnilo a vrátil se na ně rizikový apetit. Periferní ekonomiky jako Řecko, Španělsko a Itálie díky tomu získaly čas na provedení reforem.

Francie jde opačnou cestou, než by měla

Prezident François Hollande má v úmyslu řešit problémy země "růstovými programy", což jinými slovy znamená dalšími dluhy. To je přitom to poslední, co Francie potřebuje. Poměr francouzského zadlužení k HDP je již zhruba 90 % a i kdyby rozpočtový deficit v roce 2013 nepřesáhl 3,5 %, dluh se vyšplhá koncem roku na 93 %. 56% podíl vládních výdajů na HDP je nejvyšší v eurozóně a druhý nejvyšší mezi všemi vyspělými zeměmi. Jednotlivci i firmy opouštějí zemi kvůli vysokému zdanění a automobilky bojují o přežití.

Výroba klesla na pouhých 9 % HDP, což je dokonce méně než ve Velké Británii (10 %). O Německu, kde je kolem 20 %, nemluvě. Běžný účet se dostává do stále hlubšího deficitu a nezaměstnanost je na cestě k rekordním hodnotám.

Stejně jako u dalších zemí eurozóny spustila vlna levných úvěrů, kterou umožnilo zavedení eura, inflační spirálu. Podle propočtů Goldman Sachs by ve Francii musely ceny o 20 % klesnout, aby mohla svůj dluh udržitelně splácet. To samé platí pro Španělsko. Ceny v Itálii by měly klesnout o 10 až 15 % a v Portugalsku o 30 až 35 %. Podobně mluví i OECD, která se opírá o statistiky kupní síly.

Nic se ale v tomto ohledu neděje, právě naopak, míry inflace problémových zemí rostou stále rychleji než u obchodních partnerů z eurozóny.

Pouhé řeči konkurenceschopnost nezlepší

Evropští lídři věří, že bude možné obnovit konkurenceschopnost pouhou implementací reforem, investicemi do infrastruktury a zlepšující se produktivitou, ale bez snižování domácích cen. Snižování domácích cen v relaci k silnějším zemím ale nelze obejít, dokud chtějí periferní ekonomiky setrvat v unii. Projekty zvýší konkurenceschopnost jen natolik, nakolik se podaří relativně snížit ceny. Druhou cestou je vyšší inflace v jádrových zemích.

Je ale obtížné tlak na ceny politicky prosadit. Rozdíl mezi tím, co je potřeba k obnovení konkurenceschopnosti, a tím, co je společnost schopna unést, pokud se země chce udržet v měnové unii, je příliš velký. Nižší inflace v porovnání s jádrem může být dosažena jedině za cenu ekonomického poklesu. Čím déle budou odbory bránit současné štědré mzdové úrovně, tím bude růst produktivity nižší a ekonomický pokles bude trvat déle.

S o 2 % nižší inflací ve srovnání s jádrem by Španělsko a Francie musely projít desetiletým obdobím ekonomické deprese, aby obnovily svou konkurenceschopnost. U Itálie je cesta kratší, u Řecka a Portugalska naopak. Proto zatím zůstává přibližování rozevřených nůžek konkurenceschopnosti v eurozóně v nedohlednu. Německu mezi lety 1995 a 2008 poklesly ceny ve vztahu k jeho evropským obchodním partnerům o 22 %.

Před deseti lety bylo Německo tam, kde je Francie dnes. Trpělo rostoucí nezaměstnaností a nedostatkem investic. Většina úspor byla investována v zahraničí a míra čistých domácích investic patřila mezi nejnižší ze všech zemí OECD. Kvůli sílícím tlakům rozhodla sociálnědemokratická vláda Gerharda Schrödera v roce 2003 o redukci dávek v nezaměstnanosti, což otevřelo cestu k vytvoření sektoru s nízkými mzdami, a tím snížilo míru inflace. Země postižené krizí se ale do nepříjemných reforem zdráhají pustit a věří zatím spíše v magická zaříkávadla. Dokud to tak zůstane, bude se muset Evropa prát s krizí.

Evropskou krizi ukončí až lepší zaměstnanost
Soudě podle vývoje na trzích evropských akcií a státních dluhopisů periferních ekonomik se zdá, že z Evropy přicházejí samé dobré zprávy. Přísliby dalších záchranných balíčků pro Řecko jsou sice typickým zametáním problémů pod koberec, ale zároveň každý den, v němž zůstanou evropské problémy "uklizené" mimo naše zraky, je důvodem k radosti, že euro ještě drží pohromadě.

Zdroj:
Project Syndicate
Ekonomika
Přestat sledovat
Eurozóna
Přestat sledovat
Dluhová krize
Přestat sledovat
25. 2. 2021 21:31
ABCD investora: Tipy na výběr akcií (nejen) ve středoevropském regionu
Akcie ČR
Přestat sledovat
Akciové tipy
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Investiční strategie
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Large caps
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Small caps
Přestat sledovat
Střední a východní Evropa
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
1. 3. 2021 12:21
Úspěšný byznys vs. narůstající nejistota: Myslete na nemyslitelné!
Byznys a podnikání
Přestat sledovat
Koronavirus
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
27. 2. 2021 20:31
Vladimír Vávra (WOOD & Company): Na americkém trhu probíhá spíše rotace, k hlubší korekci nevidím…
Akcie ČR
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
26. 2. 2021 12:21
Česko v roce 2030: Moderní trendy člověka ze služeb hned tak nevytlačí, věří ekonom David Marek
Česká ekonomika
Přestat sledovat
Česká republika
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Přestat sledovat