(Ne)bezpečná vakcína a tramvajové dilema

Tento týden nejprve pracovník Evropské lékové agentury (EMA), který v ní vede tým zajišťující schvalování vakcín, prohlásil: "Je stále obtížnější říci, že neexistuje žádná souvislost mezi vakcínou AstraZeneky a velice vzácným výskytem neobvyklých krevních sraženin. Podle mého názoru lze nyní říci, že je jasné, že tam spojitost s vakcínou je." O den později jeho slova potvrdila samotná EMA. Ponechme stranou politiku, i jen potenciální ekonomické dopady tohoto faktu totiž stojí za to.
Zmíněný pracovník EMA dodal, že poměr rizik a přínosů vakcíny je stále výrazně nakloněn v prospěch očkovacího přípravku. I tak lze ovšem očekávat, že mnozí adepti očkování, na které vyjde vakcína od společnosti AstraZeneca, se její aplikaci vyhnou v naději, že na ně později vyjde vakcína jiného typu. Oddálením očkování tito lidé sice zvýší riziko svého nakažení, ale na druhé straně sníží riziko sraženin.
Akt očkování je zkrátka aktivním krokem, kdežto k nákaze člověk přijde pasivně. A tak zde máme jako z učebnice efekt známý jako omission bias, tedy že pociťovaný rozsah případné škody je u pasivně způsobených škod menší (o slavném tramvajovém dilematu, o které tu běží, si přečtěte více na konci textu).
Pokud bude část adeptů očkování uvažovat a postupovat uvedeným způsobem, celý proces očkování se bude protahovat. A to bude mít dopady na tempo uvolňování protipandemických restrikcí, a tedy i na růst ekonomiky.
Efekt to ale snad nebude fatální. Podle výhledu českého ministerstva zdravotnictví bude ČR do června spoléhat na AstraZeneku jen asi z jedné čtvrtiny (jak do toho mohou promluvit poslední politické změny u nás, opravdu pro tentokrát ponechme stranou). A asi zdaleka ne každý, na koho ten pešek (očkování vakcínou AstraZeneky) padne, se rozhodne svou šanci na očkování nevyužít a čekat na příští kolo, zejména pokud bude proočkovanost podmínkou pro různé lákavé aktivity, jako je třeba cestování do ciziny.
O co jde v tramvajovém dilematu?
Tramvajové dilema je myšlenkový experiment zaměřený na lidskou etiku. Představme si situaci: Po kolejích jede nezastavitelná tramvaj. Ve směru jízdy je na trati pět pracujících, kteří nemohou uhnout. Na vedlejší trati, kam je možné tramvaj odklonit, je jeden člověk. Vedle trati sleduje dění osoba, která má možnost pohnout výhybkou a ovlivnit vývoj situace. Má dvě možnosti:
- neudělat nic, takže tramvaj zabije pět lidí,
- zatáhnout za páku, takže tramvaj zabije jednoho člověka.
Problém nemá žádný správný výsledek, pouze zkoumá reakce lidí na základě etiky. Na jednu stranu možnost zatáhnout za páku znamená nižší ztráty na životech, na druhou stranu v takovémto případě pozorující osoba svým činem přímo způsobí smrt člověka, zatímco v opačném případě smrt zabitých aktivně nezpůsobí.
Problém je možné modifikovat tak, že pozorující osoba nemá možnost přehodit výhybku, ale může zastavit tramvaj tím, že jí do cesty strčí tlustého člověka. Další alternativou problému je například situace, kdy lékař zabije zdravého člověka, aby za pomoci jeho orgánů zachránil život pěti pacientům (možnost nezdaru operací je zanedbána).