O co jde v evropské dluhové krizi? 8 hlavních témat, která rozdělují Evropu

1. Politický rozkol a dvourychlostní (nebo třírychlostní?) EU

Vztahy mezi fiskálně zdravými Německem, Finskem a Nizozemskem a zbytkem Evropy vedeným Francií se vyostřují. Z pátečního evropského summitu sice vzešly požadavky na zavedení automatických sankcí při porušování fiskálních kritérií a v budoucnosti by mělo docházet k větší kontrole rozpočtů členských států, přesto však byly závěry summitu příliš obecné na to, aby obnovily důvěru na trzích a přesvědčily ratingové agentury.

Hlavní otázku, tedy jak zmírnit aktuální problémy zemí, které se nejsou schopny financovat na volném trhu, summit nevyřešil. Na to také hned zareagovala agentura Moody's.

Summit znovu poukázal na rozpolcenost Evropy, když Velká Británie definitivně odmítla připojení se k užšímu jádru EU a země mimo eurozónu si nechaly čas na rozmyšlenou. Čím méně zemí se k větší fiskální integraci připojí, tím složitěji bude eurozóna shánět prostředky pro své záchranné fondy.

2. Existuje šance na eurobondy?

Společně vydávané evropské dluhopisy by umožnily vzájemnou solidaritu v rámci eurozóny, silné země by se postavily za dluhy slabších členů. Vznik eurobondů by ovšem implikoval časově náročné a rozsáhlé úpravy smluv zahrnující i změnu role ECB. Navíc Německo, které má dnes v unii hlavní slovo, se staví tvrdě proti.

3. Náklady na financování dluhů mohou kdykoli nekontrolovaně vzrůst

Výnosy z italských státních dluhopisů trhaly rekordy v listopadu. Na aukcích na sekundárních trzích po nich nebyla poptávka a výnosy desetiletých dluhopisů vystřelily až na pro Itálii neudržitelnou úroveň 7,3 %. Koncem měsíce se růst výnosů neomezil jen na země PIIGS, výpůjční náklady prudce vzrostly i Francii, Rakousku a Německu, což znamená, že se krize nevyhýbá ani dosavadním evropským "bezpečným přístavům".

4. ECB a její role v záchraně Evropy

ECB není normální centrální bankou typu Fedu. Jejím jediným úkolem je udržovat v eurozóně cenovou stabilitu. Nemá mandát nakupovat státní dluhopisy členských zemí na primárních trzích. Nyní investoři k ECB vzhlížejí a věří, že se postaví za dluhy Itálie a Španělska (o Portugalsku, Itálii a Řecku ani nemluvě). Mohla by to udělat tím, že by financovala půjčky postiženým státům skrze ESM, EFSF či MMF, nebo stanovila strop na výnosy jejich dluhopisů.

Prezident ECB Draghi ve čtvrtek ve Frankfurtu zdůraznil, že pro tyto kroky ECB neexistuje právní rámec, a proto by tak mohla činit až ve chvíli, kdy by se politickým autoritám podařilo prosadit změny smlouvy. Všichni si už zajisté domyslí sami, jak časově náročná (pokud vůbec projde) tato změna smluv bude.

5. Nezastavitelné šíření nákazy

Ekonomiky Itálie a Španělska jsou příliš velké na to, aby padly, ale bohužel i příliš velké na to, aby mohly být zachráněny. Italský poměr veřejného dluhu k HDP činí 120 %. Ve Španělsku zase k riziku narůstajícího veřejného dluhu musíme připočíst nadměrné zadlužení soukromého sektoru.

Pokud jakákoli země tlak neustojí a zbankrotuje, ovlivní to výnosy všech evropských dluhopisů, protože se nákaza bude přes bankovní sektor šířit po celé Evropě. Pokud to navíc bude velká ekonomika typu Španělska nebo Itálie, dopady budou o to drastičtější.

Evropští lídři musejí přesvědčit trhy, že jsou italské a španělské dluhopisové emise bezrizikové, aby nedošlo k situaci, že by jejich výpůjční náklady vzrostly na úroveň, kdy by financování na trzích pro tyto země přestalo mít smysl.

6. Zapojení MMF

MMF se již podílí na záchraně Řecka, Irska a Portugalska. Evropští lídři s vedením MMF již projednávali možnosti většího zapojení fondu na úroveň, kdy by si státy mohly vypůjčit až 1 000 % hodnoty, jež do fondu přispěly v posledních letech.

Problém tkví v tom, že v současnosti je výpůjční kapacita fondu příliš malá na to, aby pokryla případné potřeby Španělska nebo Itálie. Překážku představuje také postoj Spojených států, které pravděpodobně plány na rozšíření kapacity MMF nepodpoří, přestože ostatní země (zejména skupina zemí BRIC) svou participaci na záchraně Evropy přislíbily.

7. Zapojení soukromého sektoru při řešení krize

Silně pošramocená důvěra investorů v evropské trhy "dostala zabrat", když vedení EU oznámilo věřitelům, že bude nutné provést odpisy 50 % závazků Řecka. Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy mají nyní nelehký úkol přesvědčit trhy, že se 50% odpis dluhů týkal jen Řecka a že stejný osud investory nepostihne v případě dalších zemí postižených dluhovou krizí.

To je jádrem debaty o budoucnosti Evropského stabilizačního mechanismu, který by měl představovat trvalý záchranný fond. Jeho spuštění chce eurozóna uspíšit, měl by začít fungovat už příští rok oproti původně plánované polovině roku 2013.

8. Co s Řeckem?

I když jsou plány na restrukturalizaci řeckého dluhu velkolepé, existuje jen malá šance, že by se země byla schopna financovat na trzích v dohledné době. Drastická úsporná opatření sníží hospodářský růst, navíc budou pokračovat stávky a nepokoje. Bez výrazného oslabení měny, které by učinilo řecký export konkurenceschopným, bude pro Řeky komplikované až nemožné se vymanit z dluhové spirály.