O tristní fiskální pozici americké vlády

Podle posledních statistik zaplatila americká vláda na úrocích z amerických vládních dluhopisů za 12 měsíců končících letos v březnu 929 miliard dolarů, což je nový absolutní rekord. Ještě před rokem to bylo "pouze" 603 miliard dolarů, což znamená, že úroky z amerického vládního dluhu se za poslední rok zvýšily o více než 50 %.

Vzhledem k tomu, že Fed za poslední rok zvýšil základní úrokovou sazbu o 5 procentních bodů z 0,25 na 5,25 %, tak i nyní stále probíhá průběžné přeceňování úrokových sazeb z amerických vládních dluhopisů, a to výše. Kritické mety jednoho bilionu dolarů na úrocích za rok tak velice pravděpodobně bude dosaženo v následujících kvartálech.

Americký vládní dluh v absolutním vyjádření přitom neustále roste, stejně jako ve většině ekonomik. Aktuálně dosahuje rekordní úrovně 31,4 bilionů dolarů. Přitom ještě před globální finanční krizí to nebylo ani 10 bilionů dolarů.

V poměru k americkému HDP nyní činí míra zadlužení americké vlády 120 %, což je úroveň již celkem blízká pandemickému maximu 135 % z roku 2020. Enormní je také deficit amerického vládního rozpočtu, který v roce 2022 dosáhl 5,4 % HDP. Je to samozřejmě obrovské číslo, a to americká ekonomika loni ani nebyla v recesi.

Americká fiskální pozice je proto nyní skutečně tristní, podobně jako v mnoha zemích eurozóny nebo například v Japonsku. Je přitom velká otázka, jak si s touto dluhovou náloží americké ministerstvo financí pod vedením Janet Yellenové v následujícím období poradí.

Domnívám se, že aktuální absolutní i relativní výše amerického vládního dluhu je vzhledem k relativně vysokým úrokovým sazbám Fedu dlouhodobě spíše neudržitelná, a to tím spíše, že mnoho významných světových ekonomik v posledních letech přestává přebytky svých běžných účtů reinvestovat do amerických vládních dluhopisů a ve větší míře začíná nakupovat fyzické zlato. Jedná se například o Čínu.

Mezní poptávka po amerických vládních dluhopisech je proto nyní velice pravděpodobně podstatně slabší než před 10 či 20 lety, což je patrné i z toho, že podíl dolarových devizových rezerv v posledních letech globálně klesá. Jde o jeden z projevů takzvané dedolarizace. Druhý její aktuální projev pozorujeme v rámci mezinárodního platebního styku u mezinárodního obchodu, primárně u rozvíjejících se ekonomik, které postupně přecházejí od dolaru k lokálním regionálním měnám, zejména čínskému jüanu.

Pokud se v této souvislosti zaměříme na Čínu, narazíme na zajímavý graf hlavního ekonoma private equity skupiny Apollo Torstena Sløka. Je na něm vývoj objemu Čínou držených amerických vládních dluhopisů od roku 2010. Maxima bylo dosaženo v roce 2013 (1,3 bilionu dolarů). Od té doby objem klesá a nyní jde "jen" o 850 miliard dolarů. Zdá se přitom, že v posledních dvou letech pokles objemu Čínou držených amerických vládních bondů zrychlil. Dokáže někdo jiný v tak velkém množství financovat americké zadlužování?