Po roce 2030 má být největší ekonomikou světa. Ale pozor, Houstone, Čína má problém!

Rozvíjející se ekonomiky, které takzvaně dohánějí ty vyspělé, rostou rychleji. Jejich růst obvykle zpomaluje s tím, jak je ekonomika blíže těm ve vyspělých zemích. A toto ekonomické dohánění probíhá skrze růst produktivity.

Nicméně v Číně růst produktivity zpomalil výrazně dříve než v jiných rozvíjejících se ekonomikách v Asii.

HDP na obyvatele v paritě kupní síly je v Číně na 28 % úrovně USA. Pro srovnání, Jižní Korea je na 71 % a ostrov, o kterém se nesmí mluvit, dokonce na 90 %.

V Číně tedy něco drhne. A z tohoto hlediska je Si Ťin-pching neúspěšný prezident, minimálně prozatím. Růst produktivity během jeho éry je nejpomalejší za několik dekád. Pokud strana a Si nejsou schopni přinášet růst životní úrovně, ztrácejí na relevanci. To je podhoubí pro společenské napětí.

Růst ekonomiky již nemůže Čína "nahánět" demografickými faktory. Pracovní síly bude v zemi ubývat, zatímco v okolních státech se mohou nadále těšit na demografickou prémii.

Je odpovědí (ještě) větší míra urbanizace, tedy přesun rolníků do měst a jejich přeučení na zaměstnance v průmyslu nebo službách, kde je vyšší přidaná hodnota než v zemědělství? Míra urbanizace v Číně je 65 %, zatímco v USA přes 80 %. To je stále velký rozdíl. Nicméně v Číně za město považují obec se 100 000 a více obyvateli, zatímco v USA je za město považována již obec nad 2 500 obyvatel. Podle čínského měřítka by u nás městem byly Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec, zbytek země by byl venkov. Takže velká část čínského "venkovského" obyvatelstva se ani zdaleka nepodobá tomu, co bychom my nebo Američané považovali za venkov.

Ale zpět k produktivitě. Čínská vláda se snaží trend zvrátit. Správně přitom sází na vzdělá(vá)ní. Rychle roste podíl lidí, kteří chtějí studovat vysokou školu, a to tempem, jaké zaznamenala Korea zhruba před dvaceti lety. A protože vzdělávání je jedním z klíčových tahounů dlouhodobého ekonomického růstu, tato sázka se jeví jako nadějná.

V PISA testech Čína skóruje fantasticky. Nicméně tlak na vzdělání se podepisuje na psychice žáků. A občas se objevují i různá zpochybnění výsledků. V Číně se testuje v regionech, u kterých se ví, že výsledky vyjdou dobře. To je podobné, jako kdyby se u nás testovalo jen v Praze a vynechaly se Karlovy Vary (Karlovy Vary prominou). Stačí si také vzpomenout na projekt Doing Business, který raději Světová banka zrušila po odhalení, že výsledky pro Čínu byly zkreslovány nahoru.

Důležitější je strukturální změna, kterou Si označuje jako "velkou změnu, která nebyla k vidění 100 let". Jde o masivní sázku a investice do robotiky, cloud computingu a automatizace. Rychle vznikají technologické firmy v oblasti umělé inteligence. Zároveň se nové investice a migrace přesměrovávají z bohatých pobřežních center do vnitrozemských měst, což má přispívat k řešení problému regionální nerovností.

Vláda zároveň omezuje "spotřebitelské internetové šílenství", které podle ní prohloubilo nerovnost. Státu se podařilo během jednoho roku srazit ocenění technologického trhu o více než 2 biliony USD a přimět technologické giganty k podřízenosti nebo úpadku.

V podstatě Si hodlá přimět čínskou ekonomiku, aby odklonila zdroje od odvětví, jako jsou nemovitosti, internet a finance. A aby se zaměřila na odvětví, jako jsou polovodiče, umělá inteligence, robotika, elektromobily a internet věcí.

Průmyslová politika je obvykle o výběru vítězů. Si chce vybrat i poražené. Ano, tato struktura skutečně může vést k velkému zvýšení produktivity. Ale nařízení ještě neznamená správné provedení. Že vše ne(pů)jde úplně hladce, naznačuje i to, že tváří v tvář zpomalujícímu se růstu se již čínská vláda snaží částečně ustoupit od svého zásahu proti internetovým společnostem.