11. 1. 2022 12:22
Přísná ČNB (pů)jde přes ekonomické mrtvoly. Neměla by to ale přehnat
Firmy reportují mírné snížení problémů v dodavatelských řetězcích. Minimálně to naznačuje index nákupních manažerů na globální úrovni. Průmyslové firmy hlásí, že zpoždění v dodávkách se snížilo, a to včetně cenových tlaků. Ty jsou tak nižší, byť stále na vysoké úrovni. Česká národní banka se ve stejné době chystá klást inflaci překážku v podobě ještě vyšších sazeb.
Krátkodobým rizikem zůstává koronavirová varianta omikron, nicméně ne ve smyslu kolapsu nemocnic. Ale kvůli kombinaci vysoké nakažlivosti a povinné izolace bude způsobovat nedostatek pracovníků v některých částech dodavatelského řetězce a ve službách. Vzhledem k rychlému průběhu nemoci a nízkému podílu těžkých průběhů (zvláště po třetí dávce očkování) zkracují státy délku povinné izolace.
Česká národní banka nicméně počítá s dalším růstem sazeb. Člen bankovní rady Vojtěch Benda na začátku ledna uvedl, že si dokáže na únorovém zasedání rady představit výraznější zvýšení základní sazby než o 50 bazických bodů. "Bojím se to říci nahlas, protože je velice pravděpodobné, že nás měnová sekce překvapí tím, že ta potřeba je razantnější. Budu se velice pravděpodobně řídit jejím doporučením. Myslím si, že to bude poměrně velké číslo, i když asi ne tak velké jako loni v závěru roku. V Česku se však úrokové sazby přiblíží možná až k pěti procentům, překročení 4 % je jisté," řekl.
Jinými slovy, v únoru může přijít zvýšení o 75 bazických bodů na 4,50 %. ČNB je evidentně odhodlaná zastavit inflaci skrze prudké zchlazení ekonomiky za každou cenu. Proč? Protože se z ní stala instituce puristicky cílující inflaci. V zápisu z prosincového zasedání bankovní například stojí: "Jiří Rusnok oponoval, že přestože vnější nákladové tlaky měnová politika ČNB přímo neovlivní, nemůže na ně nereagovat, a to vzhledem k jejich potenciálu ovlivnit domácí cenový vývoj."
Tak puristická přitom ČNB v minulosti nebyla. Dokonce na svém webu nadále uvádí, že existuje institut výjimky z plnění inflačních cílů. ČNB kdysi chápala, že inflační cíl není evangelium. "K potřebě uplatňovat výjimky z plnění inflačního cíle vedou v režimu cílování inflace velké nárazové změny exogenních faktorů (jedná se zejména o šoky na straně nabídky), jež jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky centrální banky. Snaha udržet inflaci v cíli by za těchto okolností mohla vyústit v nežádoucí výkyvy hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. Pokud takový šok odchýlí předpokládanou inflaci od cíle, ČNB na jeho primární dopady nereaguje. Využije výjimky ze svého závazku plnit inflační cíl a akceptuje takto způsobené přechodné odchýlení prognózy a následně i budoucí inflace od cíle." To je, co?
Normalizace sazeb v Česku je správná věc, ale snaha za každou cenu inflaci snížit na cíl může znamenat zbytečné náklady v podobě dopadů na firmy a domácnosti. A jsme v situaci, kdy více než polovinu inflace ovlivňují nabídkové faktory, tedy ty, na které lze podle pravidel ČNB uplatnit výjimku z politiky dodržování inflačního cíle.
Připomínám propočet samotné ČNB, že každé zvýšení úrokových sazeb o jeden procentní bod sníží inflaci o 0,4 procentního bodu se zpožděním dvou let, ovšem již do roka sníží růst průmyslu o 4 procentní body. A ten podle mě může stačit na celkem slušný výkyv HDP a zaměstnanosti. Simulace toho, co by se stalo, kdyby problémy v dodavatelských řetězcích přetrvávaly, z dílny samotné ČNB to vše potvrzuje. Ukazuje na zvýšení sazeb k 5 %, ovšem růst HDP by zároveň letos zamířil k nule.
Opakovaně jsem v minulosti zmiňoval, že stačí snížení globální nejistoty ohledně omikronu a dodavatelských řetězců, aby to odpálilo kurz koruny vůči euru výrazně silnější úrovně. A stalo se, kurz spadl na 24,40 EUR/CZK. Ještě na začátku prosince byl přitom zhruba o korunu vyšší.
Mimochodem, na(d) 5 % byla základní sazba ČNB naposledy v roce 2001. Tehdy probíhal kolaps dot.com bubliny, vychladnutí hospodářství a následný cyklus snižování sazeb. Ty se pak zastavily na dvou procentech. Ve své poslední prognóze ČNB předpokládá, že tentokrát proces snižování sazeb začne již v polovině letošního roku, na konci roku 2023 pak banka vyhlíží dvoutýdenní repo poblíž 2,50 %.
Spotřebitelská inflace v eurozóně v prosinci stoupla na 5 %, jádrová byla na úrovni 2,6 % meziročně. Roste tak pravděpodobnost, že ECB přehodnotí tempo utahování měnové politiky. V případě USA se již spekuluje, že Fed letos zvýší sazby dokonce čtyřikrát (část trhu zároveň věří, že se v Americe tak výrazně zvyšovat nebude, protože si to zadlužená země s velkou expozicí spotřebitelů na akciový trh nebude moci dovolit). Utahování měnové politiky Fedu a ECB by přitom ochlazovalo globální ekonomiku a mohlo by přispívat ke snižování přehnaných valuací, a to nejen akcií, ale i dalších aktiv a komodit. I to je nakonec důvod, proč to v Česku se zpřísňováním měnové politiky nepřehnat.
