Radost z nezávislé policie? Někdo si může správně ťukat na čelo

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Jestli někdo bude vycházet ze zkušeností jen několika let, může si postavit dům v korytě řeky. Ale ten, kdo dokáže zohlednit i delší zkušenost, si ho raději postaví na kopci. Jestli někdo bude vycházet ze zkušenosti posledních několika desetiletí, bude si spořit do státního fondu. Kdo dokáže zohlednit i větší časový úsek, bude investovat spíše do dětí a do svých schopností. Ten, kdo vychází z politické reality posledních let, může se radovat z toho, že policie získala nezávislost. Kdo má širší rozhled a zajímá se taky trochu o dějiny, toho něco podobného k smrti děsí. Protože ozbrojené síly vymykající se politické kontrole... Na konci toho zpravidla není Bruce Willis chránící nebohé vesničany, ale neovladatelné drancující bandy.

Dlouhodobá lidská zkušenost totiž říká, že pokud bude někomu svěřena nekontrolovaná moc, dříve nebo později ji začne zneužívat. A všichni také víme, že je lepší snášet režim, v němž se krade, než režim, ve kterém beze stopy mizí lidé, kteří se znelíbili důstojníkům tajné policie. Dlouhodobá zkušenost také říká, že na začátku si každý myslí, že se to může týkat jen těch horších, zkorumpovanějších, bohatších, židovštějších a tak dále. A pokaždé se to ukáže být iluzí.

Jak spoutat Leviatana

Nejprve trocha teorie. S trochou zjednodušení lze říci, že základní politologická otázka už od pozdního středověku zní: Jak najít model, který zabrání extrémním případům tyranie, respektive který zabrání zneužívání státní moci vůči vlastnímu obyvatelstvu? Odpověď, která se nakonec ukázala jako neúčinnější, spočívá v ideji dělby moci. Podle ní má být moc státu rozdělena na tři oddělené části, které se mají navzájem hlídat:

Moc výkonná (vládní) – předseda vlády, ministři a všichni jejich zaměstnanci. Prostě ti, kdo se starají o chod veřejné správy a kdo mají naplňovat záměry vládce – panovníka, lidu nebo kohokoliv jiného.

Moc zákonodárná – moc stanovovat pravidla, podle kterých se vládne. To jsou v našem případě poslanci a senátoři.

Moc soudní – moc rozhodovat spory mezi jednotlivci, mezi jednotlivci a vládou i spory mezi jednotlivými typy moci.

Je to koncepce, která už skoro 300 let dobře funguje a celkem spolehlivě dokáže zabránit despocii. Vlastně jediné místo, kde dochází opakovaně k poruchám, jsou soudy. Co když soudci začnou vynášet svévolné rozsudky a ignorovat pravidla, podle nichž se mají řídit? To je ovšem problém, který se v České republice projevuje jen okrajově, v podstatě jen tehdy, když soudci Nejvyššího soudu hlasují o svých vlastních platech a o svých vlastních důchodech.

Kdo má úkolovat policii

Kde je v tom nezávislá policie a nezávislá prokuratura? Není! Policisté a prokurátoři jsou prostě jen státními zaměstnanci a plní zadání, která dostávají od vládce. Mají urážku císařpána přísně stíhat, nebo spíše ignorovat? Mají se věnovat pořádku na ulicích, nebo spíše vyšetřovat zločiny bílých límečků? Mají být zdvořilí, nebo spíše budit hrůzu? To jsou otázky politické, nikoliv odborné. V demokratickém státě o nich rozhodují voliči, jinde třeba král. Pokud o nich začnou rozhodovat sami policisté a prokurátoři, vzniká režim zpravidla označovaný jako policejní diktatura.

Pokud máme za to, že má být před soud postaveno více korupčníků, měli bychom volit politika, který slíbí, že najme takové prokurátory, kteří to dokážou. Když toho nebude schopen, máme si příště vybrat jiného politika. To předpokládá, že politik prokurátory zaměstnává, má pravomoc je vyměnit a řídit. A je před voliči odpovědný za výsledky jejich práce. Totéž platí o policii.

V některých systémech je tomu tak, že policejního ředitele voliči nenajímají prostřednictvím poslanců, ale volí jej přímo. Pokládám to za mnohem šťastnější, ale to je v zásadě technický detail.

Když se hovoří o vládě zákona, myslí se tím, že bezpečnostní sbory musí při plnění požadavků vládce dodržovat pravidla. Ale v žádném případě se tím nemyslí, že by zákonodárce mohl policisty úkolovat. To už by bylo porušení dělby moci.

Šikanovat oběti je snadnější než honit zločince

Proč nemá být policie nezávislá? Protože moudří muži minulých staletí si uvědomovali, že i policisté jsou jen lidé a že mají tendenci volit pohodlnější variantu. Mohou třeba zjistit, že boj proti určitému typu zločinců je příliš nebezpečný a že je snadnější šikanovat slušné občany, kteří si stěžují.

Ostatně, pokud čtete články Benjamina Kurase o současné Velké Británii, můžete si všimnout, že se tam stalo něco podobného. Orgány státní moci (včetně soudců) se začaly bát agresivních muslimů, takže je častěji potrestána bílá oběť než pachatel. A jsou i horší příklady. Třeba obyvatelům jihoamerických zemí nezávislost policie vesměs nepřinesla nic dobrého. Tak tomu bylo odjakživa. Historie je plná příkladů, kdy se vojenské jednotky vymkly kontrole a místo boje s nepřítelem začaly drancovat vlastní zemi.

To všechno neznamená, že bychom myšlenku nezávislé policie a nezávislých prokurátorů nutně museli zavrhovat. Časy se mění a třeba nezávislou centrální banku taky v tradiční koncepci rozdělení moci nenajdeme. Ale pokud máme mít nezávislou policii, potřebujeme také mechanismy, jak ji spoutat a kontrolovat. Jinak jsme vypustili Godzillu do obydleného města. To není něco, s čím bychom si mohli hrát nebo čím řešit momentální frustraci.

Zdvořilý policista versus policista násilník

Po změně režimu v roce 1989 bylo všem jasné, že policie a armáda musejí být plně podřízeny civilní (politické) vládě. Policisté tehdy byli zdvořilí a snažili se lidem opravdu pomáhat. Navzdory všem prověrkám a neustálým organizačním změnám, které jim ztrpčovaly život. Jenže od té doby bezpečnostní sbory postupně získávají nezávislost a objevují se varovné signály, které jsme ignorovali.

V roce 2006 byla jedna náměstkyně z ministerstva (jméno schválně neuvádím) několik měsíců ve vazbě a zažila tam spoustu ponižování, včetně dřepování ve spodním prádle před mužskými dozorci. Takový malý český Abú Ghrajb. A po pár měsících se ukázalo, že ve vazbě byla omylem. Kolik dozorců podle vás skončilo před soudem a ve vězení? Ani jeden. Prostě se to přešlo. Případ vzbudil určitou pozornost, protože se jednalo o vysoko postavenou dámu. Jak to asi vypadá, když se do vazby omylem dostane třeba obyčejná prodavačka?

Pár let předtím se provalilo, že brněnští strážníci během výcviku nacvičují popravy zajatců (kulkou do hlavy klečícího člověka). Pochopitelně nejde o to, že by pak někoho doopravdy popravili, ale zcela zřejmě jsou tak vedeni k úplně zbytečné agresivitě. A myslíte, že to vedlo k výměně vedení? Ani náhodou.

Mezitím přibývá případů, kdy řadový policista nezvládne situaci a začne se prát. Nevěřil bych tomu, kdyby se to nestalo mému známému. Starší muž nevelkého vzrůstu se dopustil klukoviny. Když ho policista vyzval k předložení občanky, zdráhal se průkaz vytáhnout, chtěl vědět, k čemu ho policista chce a ještě se zajímal o služební číslo. Policista – místo toho, aby postupoval klidně a důrazně – zavolal kolegu a pořádně ho zmlátili. A nakonec nebylo možné si ani stěžovat, protože dva policisté si navzájem dosvědčili, že byli napadeni. Asi není náhodou, že fantastický komentář ("příště si můžou přijít i pro vás") pochází od Jana Hrbáčka, který se podobnými případy zabývá už léta. Má plastickou představu, co neznamená nekontrolovaná policie.

Mimochodem, to je jeden z obrovských rozdílů mezi českou a třeba americkou policií. Američtí policisté vzbuzují respekt, neváhají postupovat razantně, ale kdyby byl někdo z nich přistižen, jak kope do ležícího člověka, šel by do vězení. V Čechách to není příliš velký problém. Kdyby americká policie zatýkala Obamovu sekretářku, přišli by pro ni dva pánové v oblecích, zdvořile by jí předali zatykač a cestou do auta by jí přidrželi dveře. U nás dojde na donucovací prostředky určené pro zvlášť nebezpečné a agresivní zločince.

Pokračování článku Petra Hampla najdete na serveru Finmag.cz

Zdroj:
Finmag.cz
Česká republika
Přestat sledovat
Politika
Přestat sledovat
25. 2. 2021 21:31
ABCD investora: Tipy na výběr akcií (nejen) ve středoevropském regionu
Akcie ČR
Přestat sledovat
Akciové tipy
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Investiční strategie
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Large caps
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Small caps
Přestat sledovat
Střední a východní Evropa
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
1. 3. 2021 12:21
Úspěšný byznys vs. narůstající nejistota: Myslete na nemyslitelné!
Byznys a podnikání
Přestat sledovat
Koronavirus
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
27. 2. 2021 20:31
Vladimír Vávra (WOOD & Company): Na americkém trhu probíhá spíše rotace, k hlubší korekci nevidím…
Akcie ČR
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
26. 2. 2021 12:21
Česko v roce 2030: Moderní trendy člověka ze služeb hned tak nevytlačí, věří ekonom David Marek
Česká ekonomika
Přestat sledovat
Česká republika
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Přestat sledovat