Šok na dluhopisovém trhu? Možná blíže, než si myslíme

Vzpomeňme si na záchvat dluhopisového trhu z poloviny roku 2013, kdy Fed naznačil, že je pomalu čas přestat s nakupováním aktiv. Dluhopisové zemětřesení, které následovalo, vystřelilo desetileté německé výnosy během několika týdnů o procentní bod výše.

Záporné sazby nefungují

A spouštěč podobného vývoje je možná blízko. Je totiž jen otázkou krátkého času, než si měnové autority přiznají, že "klasická" měnová politika (tedy nastavování sazeb a odkupy aktiv) je na samém limitu svých možností. Centrální banky to neřeknou otevřeně, ale musí jim být jasné, že stávající postup nikam nevede.

• ECB v posledních dvou letech zavedla záporné sazby a nakoupila aktiva za téměř 1,2 bilionu eur, ale jádrová inflace v eurozóně je stále tam, kde byla, když ECB s těmito experimenty v září 2014 začala.
• ČNB také nemá příliš co ukazovat za těch 20 miliard eur, která nakoupila v rámci boje s korunou ve jménu prevence údajně zničující deflace – měnově-politická inflace je dokonce o půl procentního bodu níže než před začátkem devizových intervencí a ta poptávková se potácí na procentu.

Ano, centrální banky v zajetí dynamických stochastických modelů obecné rovnováhy budou v každé další prognóze (z konstrukce) čekat inflaci směřující k cíli, v realitě však již tolik "klasické" měnové politiky dělat nebudou. Toto "tiché doznání" je již cítit – ČNB dlouhodobě neplní inflační cíl, ale navzdory tomu, že má nástroj, o kterém tvrdí, že je v boji s nízkou inflací efektivní a neomezený (oslabení koruny), zdráhá se jej použít. ECB nedávno představila prognózu, podle které nečeká inflaci na dvouprocentním cíli ani v roce 2018, ale do žádného dalšího uvolnění politiky, které by taková prognóza měla vyvolat, se nehrne.

Dvě rozbušky dluhopisové bouře

Dojde tak buď na hození ručníku do ringu, nebo shozené rukavice a měnově-politický pankration. To první poznáte podle toho, že centrální banky svou neaktivitou či naopak jasnou výzvou přimějí vlády k výrazné fiskální expanzi a budou garantovat rozumnost nákladů financování. Začátkem srpna představený fiskální stimul v Japonsku v objemu 280 miliard dolarů dává tušit, o čem bude řeč, a apel ECB na posledních několika zasedáních na zvýšení veřejných investic odhaluje, že tento způsob uvažování krystalizuje i v Draghiho družině.

To druhé, tedy shozené rukavice, poznáte tak, že ECB přistoupí k extrémně neortodoxní politice, která obejde nespolehlivé anebo nefunkční banky a dopraví hotovost do rukou firem a spotřebitelů bez prostředníka. Na "peníze z vrtulníku" se novináři ptali Draghiho po posledních několika zasedáních euroguvernérů a kategorického odmítnutí této možnosti se nedočkali.

Obojí má potenciál být rozbuškou menší dluhopisové exploze. Německé výnosy na 4 % hned tak neuvidíme, na(d) 1 % ale velice snadno.