Strach z inflace: Bojíme se zbytečně?

Negativní reálné úrokové míry se zdají být poměrně dobrým lékem na ekonomickou krizi. Stimulují totiž růst a usnadňují financování na dluh. Zároveň ale ztěžují dosažení hlavního cíle většiny investorů, totiž uchování reálné hodnoty kapitálu.

Pokud investoři v současné době investují svůj kapitál do relativně bezpečných, ale nízko úročených investičních nástrojů s pevným výnosem, téměř jistě ztratí na kupní síle. Nebo se jim bude špatně usínat, pokud ve snaze o dosažení vyššího zisku investují do rizikovějších aktiv. Je to složité prostředí, obzvláště když přetrvává strach z inflace.

Strach z inflace je zbytečný

Strach z růstu inflace podle nás není odůvodněný, alespoň ne v krátko- až střednědobém horizontu. Srovnávání se 70. léty rozhodně není na místě. Tehdy spustila ničivou inflaci kombinace růstu spotřeby generace takzvaných baby boomers, ropné šoky a mocné odbory, které udržovaly mzdy na vysoké úrovni.

Nyní je ale růst mezd, který tvoří 70 % jádrové inflace, minimální. Tento trend se v nejbližší době nezmění, také kvůli přetrvávající vysoké míře nezaměstnanosti. Inflační tlaky ze strany výrobních zdrojů navíc slábnou. Poptávka Číny po zdrojích klesá, produkce ropy v Americe naopak roste.

Samozřejmě existuje možnost, že tištění peněz v USA (kvantitativní uvolňování) může začít znehodnocovat reálnou hodnotu peněz. Tato obava je zřetelná zejména v Německu, které si stále bolestně pamatuje hyperinflaci z roku 1923. Nicméně za situace, kdy Amerika roste pomalejším než optimálním tempem a Evropa čelí období nízkého až nulového růstu (platí i pro roky 2013 a 2014), je velmi pravděpodobné, že peníze stvořené centrálními bankami budou spíše ušetřeny než utraceny.

Otazník jménem QE

I tak se nedá jednoznačně říci, zda kvantitativní uvolňování způsobí vyšší inflaci, především ve vzdálenější vzdálenější budoucnosti. Riziko inflačního prostředí političtí představitelé vědomě podstupují. Uklidňují se totiž myšlenkou, že centrální banky alespoň mají nástroje pro boj s inflací, když už postrádají nástroje pro boj s deflací.

Co to znamená pro investory? Pro příští dva roky nepředpokládáme, že inflace výrazněji poroste. Úrokové sazby budou centrální banky držet nízko. Lidé budou muset akceptovat, že cenou za ochranu nominální hodnoty bude ztráta určité části kupní síly.

Investoři by mohli zvážit alespoň částečnou diverzifikaci do lépe úročených aktiv s fixním příjmem. Patří mezi ně například dluhopisy rozvíjejících se států. Pro ty, kteří mají delší investiční horizont a silnější žaludek vydržet volatilitu na trzích, mají smysl i investice do jiných druhů aktiv, zejména pak do těch, jejichž hodnota je provázána s inflací. Patří mezi ně například nemovitosti nebo akcie.

Průměrný investor si nevydělá ani na inflaci

Volatilita je příležitostí pro zkušené tradery, dlouhodobí investoři by si měli udělat domácí úkoly a čekat. I tak by se dal vykládat graf od společnosti BlackRock, který ukazuje, jak si vedly jednotlivé třídy aktiv za uplynulých 20 let, jaká byla inflace a jak dokázal své peníze zhodnotit průměrný investor, který se příliš ohlíží na každodenní zprávy a špatně časuje své nákupy a prodeje.

Obavy z rostoucí inflace rostou. Řešení není jen ve zlatě

Pozor na inflaci, dojde k opětovnému vyvlastnění! Tak svou titulní stranou lákal čtenáře renomovaný německý časopis Der Spiegel. Hrozí něco podobného opravdu, nebo za tím byla jen snaha dobře prodat aktuální číslo?