Svět čeká vlna bankrotů, varuje veterán z centrální banky

Světový finanční systém je v současnosti nebezpečně nestabilní a hrozí mu lavina bankrotů, která otestuje sociální a politickou soudržnost, varuje přední ekonom.

Na kraji dluhového útesu

"Situace je horší než v roce 2007. Makroekonomická munice pro boj s krizí je v podstatě vyčerpána," tvrdí William White, který byl jedním z mála hlasů znějících z centrálních bank, které mezi roky 2005 a 2008 svět varovaly, že západní finanční systém čeká kolaps a globální ekonomice hrozí vážná krize.

"Zadlužování posledních osm let pokračovalo, až dosáhlo problematických úrovní ve všech regionech světa," upozorňuje ekonom. "Během příští recese vyjde najevo, že jsou splátky úroků neudržitelné a některé dluhy nebudou nikdy splaceny. To se nebude příliš líbit věřitelům, kteří dosud měli za to, že mají jejich dluhová aktiva hodnotu," prozradil White v rozhovoru pro The Telegraph na začátku Světového ekonomického fóra v Davosu. "Jedinou otázkou je to, zda jsme schopni se podívat pravdě do očí a vypořádat se s tím, co se na nás valí, ať už řízeně, či neřízeně."

Deleveraging 2.0

Na světové autority čeká obtížný úkol - vyrovnat se s masivními odpisy dluhů a novým uspořádáním vítězů a poražených ve společnosti bez rozdmýchání politické bouře.

White si myslí, že evropští věřitelé nemají ani zdaleka vyhráno a že vlna největších odpisů teprve přijde. Evropské banky již přiznaly problémové úvěry v objemu téměř bilionu eur, mají ale velkou expozici na rozvíjejících se trzích, a tudíž lze očekávat další kola restrukturalizací.

Podle ekonoma bude muset být evropský bankovní systém rekapitalizován v nepředstavitelné míře. Nová "záchranná" pravidla pak v praxi budou znamenat participaci všech střadatelů s vklady nad 100 tisíc eur (tedy nad limit zákonného pojištění depozit).

Léčbou bubliny k ještě větší bublině

Účinek stimulační injekce politiky kvantitativního uvolňování a nulových sazeb, kterou po finanční krizi ekonomikám naordinovaly centrální banky, se šířil přes východní Asii do všech rozvíjejících se ekonomik. Důsledkem bylo nafouknutí kreditních bublin a boom dolarových výpůjček (ve světě volného pohybu kapitálu lze jejich objem jen stěží dostat pod kontrolu). Tyto země se tak nyní dostaly do stejného "bahna", v jakém se během finanční krize topil vyspělý svět.

Veřejné a soukromé zadlužení vzrostlo na historická maxima 185 % HDP na rozvíjejících se trzích a na 265 % HDP v zemích OECD. U obou šlo o nárůst o 35 procentních bodů od vrcholu minulého úvěrového cyklu v roce 2007.

White, který je hlavním autorem nového reportu G30 na téma budoucnosti centrálního bankovnictví po krizi, tvrdí, že je nyní bohužel nemožné předpovědět, co bude spouštěčem další krize. Světové ekonomice chybí kotva a je náchylná ke kolapsu, doplňuje ekonom.

Problém devalvace čínské měny má potenciál metastázovat

"Každá z předních světových zemí je zapletena do měnových válek, i když trvají na tom, že kvantitativní uvolňování nemá nic společného s oslabováním měny za účelem zlepšení konkurenceschopnosti. Do měnových machinací byli zapojeni všichni kromě Číny (donedávna). Jak známo, jde o hru s nulovým součtem. Čína by navíc mohla přitvrdit," varuje ekonom.

Opatření Fedu i dalších centrálních bank měla podle Whitea za následek přenesení spotřeby z budoucnosti do současnosti. Podle něj se projevuje efekt takzvaného "intertemporálního vyhlazování". Toxická závislost vedla v konečnou ztrátu momenta. Budoucnost nás zkrátka dohnala. Z logiky věci není možné donekonečna utrácet peníze z budoucnosti, vysvětluje White.

Asymetrie se začala projevovat ve chvíli, kdy to Fed přehnal se stimulací a zabránil očištění po krachu z roku 1987. Autority pak přikrmovaly každý boom s domněnkou, že se všechno časem srovná, a zároveň čile reagovaly na každý šok.

BIS kritizuje, že uvolněná politika vedla k permanentnímu zkreslování tržních cen. Sazby padaly níže pod přirozenou úrokovou míru s každým dalším úvěrovým cyklem.

Svět změnilo zapojení se mladých trhů do globální ekonomiky

Problém se prohloubil v 90. letech, kdy se do mezinárodního obchodu téměř ze dne na den zapojily Čína a východní Evropa a zaplavily svět levným vývozem. Způsobily tím pozitivní nabídkový šok. Klesající ceny vyráběného zboží maskovaly ohromnou inflaci cen aktiv, která se začínala formovat.

"Politiky ukolébaly uklidňující představy, z nichž většina byla chybná. Věřili, že pokud je inflace pod kontrolou, je všechno ostatní také v pořádku," píše White.

Zpětně je patrné, že měly centrální banky nechat mírnou deflaci této (dočasné) fáze globalizace být. Přikládáním pod kotel dluhové bubliny místo toho podpořily to, co se později ukázalo být daleko zhoubnější variantou klasické "fisherovské" dluhové deflace 30. let.

Není cesty ven

Podle Whitea nyní musí Fed řešit dilema, jak skoncovat s uvolněnou měnovou politikou. "Je to dluhová past. Světová ekonomika je v tak špatném stavu, že neexistuje žádné úplně správné řešení. Pokud se zvýší sazby, bude zle. Pokud ne, bude ještě hůře," varuje ekonom.

Vlády by si dle jeho názoru měly konečně uvědomit, že je potřeba se přestat spoléhat na to, že centrální banky odvedou špinavou práci za ně. Státy by se měly vrátit k upřednostňování fiskální politiky před monetárními řešeními - nazývejme to klidně keynesiánstvím - a spustit investice do infrastruktury, které se zaplatí budoucím vyšším tempem růstu.

"Odjakživa bylo nebezpečné spoléhat se na to, že centrální banky vyřeší problém solventnosti, když je v jejich silách pouze řízení likviditních problémů. Je to recept na cestu do pekel a už nyní státy narážejí na limity," uzavírá White.