Poučí se Amerika z recese?

Přikládat plusy recesi, která byla považována za nejhorší od třicátých let minulého století, by bylo asi příliš kruté. Do začátku této finanční katastrofy přišlo více než 6 milionů lidí o práci, a podle denníku New York Times příjde do konce roku více než milion z nich o pojištění v nezaměstnanosti.

Počet lidí, kteří nemají prostředky na živobytí se téměř jistě zvýší, když se nezaměstnanost přibližuje 11%. Bída tak začíná být v Americe každým měsícem běžnější.

Mnozí ekonomové věří, nebo spíše alespoň doufají, že HDP zažije mírné oživení na konci tohoto roku. Propad ekonomiky za druhé čtvrtletí byl pouhé 1 procento a nedávná data z trhu nemovitostí pak naznačují, že tempo prodejů domů a jejich hodnota by měly začít růst v roce 2010.

K tomuto celkovému oživení dochází za cenu obrovského vládního dluhu, který podle Rozpočtového úřadu Kongresu může v následujícím desetiletí růst až tempem 1 bilion dolarů ročně. Heritage Foundation odhaduje, že za 10 let bude Americký státní dluh očištěný o inflaci dosahovat 12,5 bilionu dolarů. Státní dluh by pak představoval 67% HDP. Samozřejmě čísla mohou být daleko nižší, tato organizace počítá s velmi pesimistickým scénářem. Ale i nadějný pohled na celou situaci naznačuje, že i při průměrném růstu HDP nemá celá ekonomika schopnost vyrovnat vládní deficit a ještě dodatečné úroky.

Recese přišla v té nejvhodnější době, protože umožnila udělat změny ve vládním přístupu k ekonomice a regulaci, které umožní podnikům a jednotlivcům změnit jejich dlouhodobé zvyky. Umožnila Američanům, aby si uvědomili svou pozici ve světě a začali konkurovat Číně a ostatním rozvíjejícím se trhům změnami, ke kterým by nedošlo bez současné recese.

Za příčinu recese jsou často považovány finanční instituce, které na sebe braly až příliš velká rizika za účelem znásobení zisků a spotřebitelé, kteří si byli ochotni agresivně půjčovat. Přístup vlády a regulátorů tomuto mohl zabránit, kdyby byli schopní v roce 2005 vidět rizika, která číhají v obchodování s exotickými finančními instrumenty a v poskytování půjček vlastníkům domů, jejichž ceny se zdvojnásobily za každé tři až čtyři roky.

Kongres by rád reguloval každou oblast finančního systému s předpokladem, že pokud je vše monitorováno, lze tím předejít všemu špatnému. Toto může být pravda, ale přílišná regulace bere z trhu veškeré snahy riskovat. Příliš úzká regulace by nedávala prostor pro zisky, které mohou přijít z lepších příjmů bank a mohla by také vést ke zničení systému, kde mají důvěryhodné podniky a jednotlivci velmi snadný přístup k úvěrům. Federální vláda by mohla zakázat nebo omezit finanční aktivity, obchodování s deriváty, spekulování s komoditami, půjčování bank. Vláda by také mohla odebrat značnou dávku rizika, kdyby povolila milionům lidí aby si mohli upravit své hypotéky. Toto by mohlo vytvořit umělou podporu hypotečnímu trhu, stejně tak zaměstnanosti a spotřebitelským výdajům. Ale regulace a podpory zasahují do přirozených ekonomických sil a pak je nemožné rozlišit jaká část ekonomického oživení je permanentní a co je pouze dočasné, způsobené vládními intervencemi.

Konec recese přináší daleko větší rovnováhu mezi rizikem, které finanční instituce podstupují, a škodou, kterou to může způsobit jim i celému úvěrovému systému. Vláda může kompletně potlačit rizika a odměňovací bonusy v bankách, nebo může z rizika a bonusů udělat více otevřené systémy, v nichž by veřejně povědomí mělo důležitější vliv na firemní praktiky.

Další a možná ještě zajímavější je způsob, jakým je krize řešena. Většina v kongresu a administrativě věří, že rostoucí vládní dluh může být udržován po mnoho let. Tento předpoklad ale může být brzy zpochybněn, pokud celosvětový kapitálový trh nebude schopen absorbovat ročně miliardy dolarů amerického dluhu. Převládá názor, že největší držitelé amerického dluhu, především Čína, si nemohou dovolit přestat nakupovat další dluhopisy, protože pokud by přestali stimulovat největší světovou ekonomiku, sami upadnou do recese. Americká ekonomika, jenž vzdoruje několikaletému poklesu, ale už není tak dobrým trhem pro čínské exporty. Čína už i varovala, že její chuť po amerických dluhopisech není neuspokojitelná, sama jich už má kolem 800 miliard dolarů. Odhaduje se, že Čína má ve svých devizových rezervách cizí měny o celkové hodnotě 2 bilionů dolarů.

Čína se může na základě obav z amerického deficitu rozhodnout snížit svoje nákupy amerických vládních dluhopisů a využívat peníze více na stimulaci vlastní ekonomiky. To by doplnilo současný stimulační balíček o objemu 585 miliard dolarů, který pomohl Číně udržet hospodářský růst nahrazením zisku z exportů za projekty na rozvoj infrastruktury. Někteří experti se obávají, že příliš mnoho dostupného kapitálu může způsobovat bubliny na nemovitostním nebo akciovém trhu. Centrální čínská vláda se může rozhodnout podstoupit toto riziko a i kdyby bubliny na trzích bylo možné jen středně kontrolovat, stále by to bylo lepší než závislost na exportu do západních zemí. Čína nebude dosahovat nikdy rapidního růstu HDP bez značného přispění exportu, přesto k růstu může nepatrně pomoct rozvojem spotřebně orientované společnosti, takové, která byla v USA motorem růstu po celá desetiletí.

Pokud by Amerika čelila problémům s půjčováním peněz, musela by hledat alternativy k nestartování ekonomiky. Vládní administrativa se už zmínila, že rozvoj místní výroby je klíčový na podporu amerického exportu, který by pomáhal vyrovnávat místní spotřebu. Problémem je vysoká cena práce, která nedovoluje konkurovat zahraničním firmám. Buď se budou muset američtí dělníci pro udržení svých pracovních míst spokojit s nižšími mzdami, nebo bude muset produktivita práce rapidně stoupnout.

Vláda se musí také rozhodnout zda bude utrácet své omezené prostředky na programy jako rozvoj infrastruktury, aby vytvořila nová pracovní místa, která ale mohou zaniknout, až budou peníze z programů vyčerpány. Vláda může také poskytnout stálou podporu výrobním firmám, aby udržela pracovní místa před odlivem do zahraničí. Pro General Motors se vyplatí vyrábět auta v Číně, pro Microsoft a IBM je zase výhodné přesouvat pracovní místa do Indie. Jediný způsob, jak firmám zabránit v odlivu pracovních míst, je poskytnout jim daňové úlevy, případně dotace.

Recese pomůže americkým podnikům a pracovníkům si uvědomit, že cena práce byla příliš vysoká. A byla příliš vysoká dvacet či třicet let. Nelze to říct o všech sektorech, ale v automobilovém a výrobním průmyslu začala být cena práce přehnaná v 70tých letech. Američané si musejí uvědomit, že pokud chtějí ekonomiku, která má zaměstnanost 95%, pak musí příjmy mnohých z nich klesnout. Mnoho nezaměstnaných z automobilového nebo leteckého sektoru budou muset přijmout práci za nižší mzdy, což bude celkově tlačit na snížení ceny práce.

Amerika musí postupovat daleko agresivněji v ochraně intelektuálních práv společností, které jí platí daně a vytvářejí pracovní místa. Celá ekonomika utrpěla skrytě velkou ztrátu příjmů ze softwaru, zábavního průmyslu, znalostí v obraně, alternativních energiích a biotechnologii. Microsoft již vzdal snahy ziskově působit v Číně. Podle zprávy z Reuters zde firmy ztratily 3-5 miliard dolarů kvůli softwarovému pirátství v roce 2007. Stejný problém existuje u mnoha velkých národů jako Rusko nebo Indie. Výzkum sdružení Software Alliance naznačuje, že celé odvětví přišlo v roce 2006 o 40 miliard dolarů jen za software instalovaný na osobních počítačích. To ani nezahrnuje software pro síťové servery, mobilní telefony a další. Většina softwarových firem je přitom amerických. Ztráty, které takto utrpí v dalším desetiletí není možné předvídat, ale lze odhadnout, že to budou desítky miliard dolarů.

V roce 1941 označil vydavatel Henry Lauce 20. století jako „Století Ameriky“. Ameriku teď trápí představa, že 21. století bude „Století Číny“ a někdy kolem roku 2050 převýší Čína Ameriku v celkovém HDP. Příchod krize dává naději, že to nemusí být definitivní představa. USA má šanci, pokud se zaměří na inovace, efektivnost a uvědomí si, jak vládní dluh ve výši bilionů dolarů povede k neudržitelně vysokým daním.

Na dopady současné recese nikdo jen tak nezapomene, stejně jako na velkou hospodářskou krizi z minulého století. Americe se ale během tohoto náchylného období oživení naskytují příležitosti, kterých by si předtím ve své zaslepenosti nepovšimnula. Bude potřebovat silný výrobní sektor, dobrý přístup ke kapitálu, transparentní finanční systém a ochranu intelektuálních práv amerických společností.

Současná recese přinesla Američanům spoustu problémů a utrpení. Pravdou ale je, že v jistém ohledu ji potřebovali.

Volně přeloženo z článku: The Recession America Needed; Newsweek

Zdroj:
Newsweek
Mohlo by vás zajímat
26. 1. 2021 17:00
VE STŘEDU V 10 HODIN ŽIVĚ: Aktuálně z trhů
Akciové tipy
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
25. 1. 2021 12:00
Investorský magazín: Sazby vs. inflace aneb Hledá se největší tržní riziko roku 2021
Akciový trh
Přestat sledovat
Inflace
Přestat sledovat
Investiční alternativy
Přestat sledovat
Investorský magazín
Přestat sledovat
Nemovitosti
Přestat sledovat
Realitní trh
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Úrokové sazby
Přestat sledovat
Výhled na rok 2021
Přestat sledovat
25. 1. 2021 9:55
Expertní tržní výhled: MONETA (již) zajímavá na prodej a nebezpečí obchodování na páku
Akcie ČR
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
WOOD & Company
Přestat sledovat
22. 1. 2021 12:23
Mertlík: V krach projektu společné Evropy nevěřím, jednotlivé státy jsou si vědomy svého globálního…