13 strašáků roku 2017 (2. díl): Příští rok v Evropě? Půjde o politiku, hlupáku!

Očekávané italské "ne" reformám premiéra Mattea Renziho může čtvrtou největší ekonomiku EU (třetí, nepočítáme-li odcházející Británii) připravit o stabilizační prvek. Rakousko si pak o víkendu zřejmě za prezidenta zvolí zástupce krajní pravice. To by jen potvrdilo neschopnost stávajícího politického establishmentu v mnoha západních zemích přesvědčit voliče o své pravdě či o sobě samých.

Právě tato selhání přitom podle těch nejčernějších scénářů postaví na hlavu zažité pořádky a připravené scénáře v mnoha evropských zemích a v Evropě jako takové. Případné vítězství nesystémových či alternativních stran a politiků ve Francii, Nizozemsku, Katalánsku, Německu (a případně, pokud Renzi odstoupí, také v Itálii) by způsobilo zemětřesení, jehož okamžitým důsledkem by byla krev na trhu. Následky mohou být jak černo-černé, tak překvapivě pozitivní; facelift v podobě revolučních změn totiž starý kontinent potřebuje a stávající elity, zdá se, jej prostě nejsou ochotny či schopny zajistit.

Petr Sklenář (J&T Banka)

Rok 2017 bude v Evropě bouřlivý, a to i kvůli tomu, že bude patřit k supervolebním. Již samotná intenzivní předvolební klání budou vyvolávat nervozitu a napětí. Případné střídání vlád je nicméně v demokracii normální, stejně jako určitá míra nejistoty. To je dokonce její pozitivní vlastnost, protože o stabilitu (ztuhlost) spíše usilují autokracie či technokracie.

Nesporné ale je, že stávající finanční problémy (italské banky) a ekonomický vývoj (stagnace Itálie, Francie apod.) znamenají křehké prostředí, v němž každé zhoršení, které přinese politika, může mít zásadnější dopad. Na druhou stranu platí, že taková katarze může být krátkodobě nepříjemná či bolestná, ale zároveň může začít řešit problémy, které se dlouhodobě odkládají.

Miroslav Plojhar (Česká spořitelna)

Pohled na volební kalendář, výsledky dvou letošních významných plebiscitů a rostoucí preference protestních stran bezesporu dělají z evropské politiky opět téma pro trhy. Není potřeba velké fantazie, aby si člověk představil scénáře, ve kterých se stane evropská politika rozbuškou pro výprodeje na trzích.

Nejsem eurobijec, nevolil bych brexit ani Le Penovou, ale vzestup protestních hlasů znamená pro budoucnost Evropy nastartování velmi dobrého ozdravného procesu. Evropská integrace totiž v mnoha směrech dospěla do degenerativního stádia. Hlas lidí, kteří s mnoha kroky nesouhlasí, je užitečnou zpětnou vazbou pro mainstreamové politické strany, pobídkou, aby změnily chování a sebraly protestním stranám vítr z plachet. Věřím, že ještě nejsme tak daleko, aby nebylo návratu z cesty dezintegrace Evropské unie pod taktovou Le Penové a spol., Evropa určitě má na to korigovat excesy, které jí podrážejí nohy.

Příští rok prostě nemusí být z podhledu evropské politiky zdaleka tak velký průšvih, na který to dnes vypadá, ale bude každopádně milníkem v procesu relativního poklesu konkurenceschopnosti a významu Evropy.

Michal Brožka (Raiffeisenbank)

Přehršel voleb v Evropě znamená zvýšenou politickou nejistotu. Obávám se, že ať už bude politika Donalda Trumpa vypadat jakkoli, řada politiků se logicky bude snažit zaujmout podobným marketingem. V roce 2017 se tedy v předvolebních kláních obávám více útoků na "první signální", více populismu a nekonzistentních výroků. Takové prostředí nahrává zvýšené volatilitě kurzu EUR/USD a cen dluhopisů.

Volební bude rok 2017 i v Česku. Ovšem u nás bude z hlediska finančního trhu hlavní událostí očekávaný konec kurzového závazku České národní banky. Takže čekejme i zvýšenou volatilitu na trhu s eurokorunou.