Zachraňuje Německo eurozónu? Ne, chrání hlavně sebe!
Špatné zprávy z jihu Evropy obvykle znamenají oslabování eura a snižování výnosů německých dluhopisů. Obě možnosti, alespoň z krátkodobého hlediska, pomáhají hospodářské výkonnosti Německa.
Konec eura by však znamenal posílení obnovené německé marky (nebo "severního eura"), která by tím podřezávala větev pod německou ekonomikou, jejíž služby a výrobky by v ostatních měnách významně podražily. Vždyť německý export přispívá více než 40 procenty k tvorbě německého hrubého domácího produktu.
Když k tomu přidáme fakt, že by evropský trh zboží a služeb zůstal po kolapsu eurozóny velmi obtížně tak otevřený jako nyní, protože by země "jižního křídla" s oslabujícími vlastními měnami jen těžko odolaly vábení populistických tlaků na různá ochranářská opatření ve snaze "ochránit" domácí trhy, dostaneme další kamínek do skládanky německých motivů lpět na zachování měnové unie v současné podobě. Česko je v tomto ohledu s Němci na stejné lodi.
Německo jako takové zatím moc reálných peněz svým jižním měnovým souputníkům neposílá, pouze je díky svému podílu na strukturách eurozóny největším garantem za peníze získané do záchranných mechanismů, ze kterých jsou záchranné balíčky zatím Řecku, Portugalsku a Irsku financovány.
Z těchto garancí se stanou reálné peníze až v okamžiku, kdy postižené země nebudou schopny poskytnutou pomoc vrátit zpět. K tomu by s velkou pravděpodobností došlo právě velmi záhy po rozpadu eurozóny. Co si budeme povídat, tento argument je pro Němce teď asi nejpádnější.
Zdroj: Conseq
Aktuality
