ČR vs. Německo: Jak drahé jsou (nejen) potraviny u nás?

Pro několik základních kategorií spotřebních výdajů počítá Eurostat takzvané indexy cenové hladiny, tedy čísla vyjadřující to, zda je daná kategorie v dané zemi po přepočtu kurzem měn dražší než v druhé srovnávané zemi.

Stojí-li tedy například pecen chleba v Česku 20 korun a (pokud možno totožný) pecen chleba v Německu 1 euro, index cenové hladiny pro takovýto pecen chleba při kurzu koruny k euru 25,50 činí 20 ku 25,50 neboli zhruba 78 %.

Z dat Eurostatu plyne, že oproti ceně celého spotřebního koše například v Německu byla cena toho českého v roce 2018 celkově na úrovni okolo 70 %. Zdá se tedy, že pro průměrného Čecha byl pobyt v Německu v průměru o zhruba 43 % dražší, než kdyby zůstal v Česku: (100 – 70) / 70 = 43.

Ponechme tyto absolutní rozdíly stranou a vyjádřeme celkovou cenovou úroveň v dané zemi jako 100. To nám umožní porovnávat "relativní drahotu" jednotlivých kategorií v rámci daného koše. Konkrétně u potravin (první skupina pruhů v grafu) zjistíme, že v Česku byly předloni na úrovni 119 % ceny celého českého koše, zatímco v Německu byly na průměru německého koše. Rozdíl Česka oproti Německu zachycují v grafu červené sloupce (u potravin tedy: 119 % - 100 % = 19 %; graf zahrnuje také srovnání s eurozónou, Rakouskem a Slovenskem).

Jinak řečeno, potraviny byly pro domácnosti v Česku oproti ostatním v Česku nakupovaným položkám relativně dražší než v Německu pro německé domácnosti.

Ještě mnohem větší rozdíl (ve směru relativně větší drahoty v Česku) ale byl u kategorií:

• odívání a obuv (Češi si možná více než Němci rádi připlatí za to, že mají na sobě napsaný název nějaké známé oděvní značky),
• komunikace (zdaleka nejvýznamnější položkou jsou telefonní služby včetně datových, takže jde možná o důsledek chabé konkurence v odvětví).

V těchto dvou kategoriích byly ceny téměř 50 %, respektive 40 % nad českým průměrem, a tedy vlastně zhruba na úrovni cen německých.

Naopak relativně levné (opět oproti průměru za vše, co si Češi kupují) je v Česku zdravotnictví a vzdělávání. Důvodem této láce mohou být nejen relativně nízké české mzdy (které jsou v těchto dvou oborech zásadnější nákladovou položkou než v jiných), ale i možnost, že v Česku na zdravotnictví a školství více přispívá stát z daní, takže samotní konzumenti platí méně. A roli může hrát i rozdílné zdanění (DPH, spotřební daně).

Relativní srovnání cen v rámci dané země odhaluje i jednu užitečnou věc na téma srovnání absolutního. Německých (drahých) služeb v oblasti zdravotnictví a vzdělávání český turista využije obvykle výrazně méně než průměrný obyvatel Německa. Takže hrůza tohoto turisty z německé drahoty by měla být přece jen menší, než by naznačovala uvedená celková relace českých a německých cen kolem 70 %.

České turisty navíc může těšit, že se situace zlepšuje – třeba před 15 lety byly české ceny oproti německým na úrovni pouhých 54 %. A odívání, obuv a komunikace byly tehdy pro Čechy oproti zbytku spotřebního koše ještě mnohem dražší než nyní.