3D tisk: Má před sebou "věčně slibná" technologie konečně hvězdné období?
3D tisk, nazývaný také aditivní výroba, existuje již od konce 80. let a má za sebou již několik etap nenaplněných očekávání. Mezi ty nejvíce medializované patří ta okolo roku 2013, kdy si průmyslové podniky i investoři mysleli, že bude 3D tiskárna brzy v každé domácnosti. Vývoj se ale vydal jiným směrem a odvětví si nakonec uvědomilo, že jeho budoucností je takzvaná aditivní výroba komponent pro průmyslové využití. Vzhledem ke standardizaci probíhající v posledních letech, k dostupnosti materiálů a k nižším nákladům předpovídají některé výzkumné agentury, že nyní přichází desetiletí rychlého růstu. A na trhu jsou akcie, které by z toho měly těžit.
3D tisk byl považován za atraktivní a vzrušující téma již v letech 2010 a 2013. Očekávalo se, že kolem něj vznikne spotřební trh s vysokým růstem a domácnosti začnou nakupovat 3D tiskárny. Ukázalo se však, že jde jen o další nepodařený start, ostatně v tomto odvětví nikoli první. Vždyť první pokusy o komerční využití 3D technologie se objevily již koncem 80. let 20. století.
Problémem 3D tisku byla vždy jeho celková složitost. Komponenty se musely navrhovat ve specializovaném softwaru, tisk byl nákladný a nebyl dostatečně standardizovaný. A ačkoli se pojem 3D tisk používá dodnes, postupně začalo být toto odvětví označováno jako takzvaná aditivní výroba. Jeho budoucnost je totiž spojena s výrobním průmyslem. V posledních letech došlo k standardizaci, snížení nákladů, zvýšení dostupnosti výrobních materiálů a zejména k výraznému pokroku při tisku z kovu. Některé výzkumné agentury proto očekávají, že okolo 3D tisku do roku 2026 vyroste trh o objemu 41 miliard dolarů ročně.
3D tisk se hodí pro rychlou a levnou přípravu prototypů nových součástek, ale na masovou výrobu zatím není připraven. Postupující standardizace však v nadcházejících letech povede k rychlejšímu snižování nákladů a většímu rozšíření této technologie, jakkoli cesta k růstu může být pro aditivní výrobu ještě dlouhá. Graf ukazuje, jak se za poslední čtyři roky změnila míra využití 3D tisku v oblasti průmyslové výroby.
Objevují se stále zřetelnější signály, že aditivní výroba vstupuje do nové fáze výrazného, udržitelnějšího růstu. Podle nás představuje 3D tisk pro mnoho průmyslových podniků příležitost snížit hmotnost používaných součástek i náklady na ně, a tím zvýšit svou energetickou efektivitu. A tak může mít aditivní výroba své místo na cestě k dekarbonizaci.
Náš koš akcií firem zabývajících se 3D tiskem je s pouhými 16 položkami zatím nejmenším, jaký jsme kdy připravili. Protože chceme, aby byly tyto koše co nejvíce zaměřené na dané téma, je náš výběr mnohem užší než v případě dostupných ETF zaměřených na firmy spojené s 3D tiskem. Analytici vnímají toto odvětví spíše pozitivně a mediánová cílová cena je 17 % nad cenou aktuální. Navíc si tento koš již od prosince 2015 vede lépe než index MSCI World. Zároveň si ale uvědomujeme, že výsledky tématických košů mají určité výběrové zkreslení. Uplatňuje se klam přeživších, a tak nelze tyto údaje považovat za indikátor budoucí výkonnosti.
Jednou z nejznámějších firem z oblasti 3D tisku je Desktop Metal, která v květnu 2019 vstoupila na burzu a v současnosti zahájila komercializaci své technologie. Podle očekávání by měly její výnosy dosáhnout v letošním roce 103 milionů dolarů. Tržní hodnota firmy odráží novou ochotu riskovat i v tomto odvětví a vyšplhala se již na 2,8 miliardy dolarů.
3D tisk má za sebou od konce 80. let vzlety i pády. V období okolo roku 2013 zavládlo mezi spotřebiteli nadšení, média byla 3D tisku plná a spousta investorů se spálila. Proto se nad jeho budoucností neustále vznáší stín podezření. Odvětví samotné zatím není nijak velké a stále čelí řadě překážek, které musí překonat, než se stane plnohodnotnou součástí průmyslu.
Možná jde v současnosti jen o další nepodařený start. Ocenění akcií je vysoké, mnohé firmy z našeho koše jsou malé a některé nemají téměř žádné výnosy. To znamená, že je aditivní výroba navzdory potenciálně slibné budoucnosti vysoce rizikovou investicí. Dalším nebezpečím pro investory je i fakt, že si velké průmyslové podniky budují vlastní kapacity aditivní výroby, které potřebují úzce integrovat se stávajícími výrobními procesy, takže se firmám z našeho koše nemusí podařit své investice do 3D tisku plně zúročit.