Historická výkonnost není dobrým rádcem. Stačí se podívat na americké akcie v letošním roce

Jak to může dopadnout, když se investoři za každou cenu snaží hledat nějaký nadvýnos, je výborně vidět na takzvaných smart beta fondech. Ty jsou v poslední době poměrně oblíbené, protože se snaží vybírat akciové tituly na základě různých kritérií, což by mělo teoreticky zvýšit jejich výkonnost vůči pasivním indexovým fondům.

Na prvním grafu vidíme srovnání výkonnosti fondu zaměřeného na takzvané high beta tituly (větší volatilita než trh, v tomto případě index S&P 500) a fondu, který investuje do málo volatilních titulů, od začátku letošního roku do poloviny února. High beta zažily špatný začátek roku (-21 % za prvních 28 obchodních dní) oproti titulům s podprůměrnou volatilitou (-5 %).

To vedlo k tomu, že se investoři ve velkém hnali do akcií s nižší volatilitou (respektive ETF, které do nich investují), než jakou vykazoval celý trh.

Od poloviny února se však vývoj na trzích otočil. Navrch začaly mít high beta akcie, zatímco tituly s nízkou volatilitou zaostávaly.

V srpnu se již kvůli tomu investoři začali titulů s nízkou volatilitou zbavovat.

V konečném důsledku byly tyto pohyby investičních prostředků prakticky zbytečné, protože výsledek obou strategií je od začátku roku stejný.

Kdo se tedy smál na konci? Brokeři, přes které investoři sázeli hned na ty, hned na ony tituly. Poplatky se pěkně hromadily, k čemuž je potřeba přidat ještě procenta, která si účtují samotné smart beta fondy a ETF. Výsledek by byl v obou případech podobný, nutno ale přiznat, že (bez zmíněných poplatků) lepší než výkon indexu S&P 500.