Theranos: Holmesová nepodvedla investory o nic více, než sami chtěli

Škodolibost není obzvláště pěkná součást lidské nátury, ale – ruku na srdce – někdy se jí člověk brání jen obtížně. Na mě sedla ve chvíli, kdy přišla zpoza Atlantiku zpráva, že Elizabeth Holmesová půjde sedět. Ano, ta slečna, která tvrdila, že je příliš hezká, než aby šla do vězení (to je zajímavá právní hypotéza, ale na Holmesovou se nevztahuje, ptáte-li se), zatímco lhala, až se za ní prášilo. Inu, té to nějakým způsobem patří, by šlo ten pocit nejspíše popsat slovy. Podobně to měl leckdo – od lidí, kteří svěřili svoji kapku krve testu od Theranosu ve víře, že skutečně dokáže, co Holmesová tvrdí, přes investory, kteří v její firmě utopili peníze, až po porotce, kteří o její vině technicky vzato rozhodli.

Holmesová se samozřejmě odvolala. Člověk, který má běžné ponětí o spravedlnosti, si asi nemyslí, že by měla mít mnoho nadějí na úspěch. Její lži jsou dostatečně prokázané, odvolací soud nebude brát v potaz žádná nová fakta, o čem je tedy řeč?

Je libo psí řízek?

A přece to může mít háček. Jak píše neocenitelný finančnický sloupkař Bloombergu Matt Levine, záleží na tom, zda vnímáte investici do technologického startupu více jako poker nebo jako, řekněme, objednávku v restauraci. Když vás pokerový protivník přesvědčí, že má vysokou kartu, a vy tak svoji handu složíte, jen abyste zjistili, že jste mu spolkli jeho bluf a vaše výplata je v tahu, nejspíše nebudete volat policii s udáním, že jste byli podvedeni. I kdybyste to udělali, nejspíše by se vám dostalo vysvětlení, že tak to v té hře chodí a že v úspěšném oklamání protihráče spočívá celý její vtip. A že je tedy nesmysl si na to stěžovat právě tak, jako kdyby boxer podával trestní oznámení kvůli napadení v ringu.

Když si ale objednáte vepřový řízek, očekáváte, že dostanete řízek, který zaživa byl prasetem, nikoli krysou či pejskem. Zjistíte-li, že jste dostali na talíř smaženou porci Alíka, budete nejspíše rozčarováni, a pokud jste schopni temný původ řízku prokázat, můžete očekávat, že úřady budou vaše rozčarování sdílet. (Pokud tento text čtou investoři v jihovýchodní Asii, tento odstavec se na ně nevztahuje; mohou jej nahradit úvahou o, řekněme, objednávce krevního testu.)

Příklad s napáleným hráčem pokeru je běžnému právnímu povědomí srozumitelný, stejně jako příklad s naivním jedlíkem. Kde je však role Holmesové – je více hráčkou pokeru, nebo šéfkuchařkou?

Podvod 1, podvod 2

A zde přichází ke slovu americké právo. Holmesová (a její partner Ramesh Balwani) měli proti sobě dvojité obvinění – z podvodu na investorech a také z podvodu na lékařích a pacientech. Jednou z radostí amerického právního systému je fakt, že pokud by Holmesová obalamutila pouze pacienty, měla by slušnou šanci, že jí to projde. Pacienty nespojuje žádný silný ekonomický zájem a museli by se spojit k podání hromadné žaloby. Je otázka, zda by to vůbec kdy udělali.

Jenže zatímco prokázat někomu vinu hromadnou žalobou nebývá snadné, podvodem na investorech je téměř vše. Cokoli může poškodit pověst firmy (a tím její cenu na akciovém trhu, a tím pádem poškodit akcionáře) a vy to zatajíte, může být klasifikováno jako podvod. Když jste ředitelem firmy a neřeknete na sebe, že jste měli neuváženou aférku se sekretářkou, dost možná podvádíte kromě manželky také investory. Ani jedno není levné, ale to druhé vás může dostat do vězení.

A tady se dostáváme k jádru věci. Pokud jste obchodníkem na dluhopisovém trhu v bance a zákazník vám řekne, že by chtěl koupit dluhopisy XYZ, vy řeknete "nějaké mám, zaplatil jsem za ně 1 060 korun, prodám vám je za 1 062 – sice na tom sotva co vydělám, ale jste dobrý zákazník, takže vám udělám laskavost", píše Levine z Bloombergu (až na ty koruny). Nato vám zákazník zaplatí 1 062 korun, ačkoli vy jste za zmíněné bondy ve skutečnosti zaplatili 998 korun, takže jste trhli obrovský zisk.

Je to podvod? Američtí federální žalobci si to zřejmě mysleli a spoustu obchodníků s dluhopisy kvůli tomu pohnali před soud. Poroty tyto obchodníky obvykle odsoudily na základě poměrně jednoduché úvahy, že přece lhali zákazníkům. Jenže obchodníci se odvolali a řekli "ne ne ne, vy tomu nerozumíte, zákazníci čekali, že jim budeme lhát, oni nám lžou pořád, tohle je prostě trh, kde lže každý každému a všichni to ví a berou to tak, takže žádný podvod". A odvolací soudy tyto argumenty z velké části akceptovaly a některá odsouzení zrušily.

Když lež je normou

A co se startupové scény týče, lze snadno argumentovat, že je to prostředí, v němž je lež – nebo alespoň pekelná nadsázka – normou, denním chlebem. Investoři milují podnikatele, kteří hlásají nesmyslný optimismus. Máš náklaďák, co jezdí sám? Skvělé, tady máš prachy. Budeš vydělávat miliony na kancelářích, o které doteď nebyl valný zájem? Paráda, kolik potřebuješ? Masajoši Son nevytýkal Adamu Neumannovi, šéfovi letadla jménem WeWork, že je nehorázný hochštapler a lhář, ale že "není dost blázen". Máš kapku krve, ze které vykouzlíš sto testů za dva dny? Výtečně, pořiď si jachtu nebo dvě hned teď.

"Rizikoví kapitalisté si Elizabeth Holmesovou oblíbili nikoli pro její pravdomluvnost, nýbrž pro její víru v něco bláznivého, v co nikdo jiný nevěřil," připomíná Levine. Naštěstí pro příčetnost světa byl v případě Holmesové přítomen i podvod na lékařích a pacientech.