Pět grafů, podle kterých je (snad) tržní chaos po invazi Ruska na Ukrajinu minulostí

Ceny ropy po ruské invazi vzrostly během dvou týdnů na bezmála 130 USD za barel. Na dovoz ropy z Ruska, druhého největšího vývozce na světě, řada zemí zavedla embargo, což vystřelilo trh s černým zlatem vzhůru. Aktuálně se ale barel obchoduje za zhruba 80 USD, když například poptávku v Číně dlouho omezovala protiepidemická opatření. A výhled slabého růstu ekonomiky a vyšších sazeb v letošním roce (hovoří se až o globální recesi) by měl držet ceny ropy nadále na uzdě.

Podobný příběh loni psaly (evropské) ceny zemního plynu, jehož bylo Rusko dominantním dodavatelem. Projekt plynovodu Nord Stream 2 byl zastaven a původním potrubím Nord Stream 1 surovina z Ruska postupně přestala na starý kontinent proudit. Aktuálně jsou nicméně ceny na nizozemské burze po rozsáhlých politických, regulatorních a obchodních zásazích jen asi 10 % nad úrovní z doby před válkou na Ukrajině. Země Evropské unie naplnily zásobníky plynu, nakoupily se a budují se terminály na zpracování zkapalněného zemního plynu dováženého z USA, Kataru a dalších zemí a také se ceny dotují vládními penězi (zastropování). K minimálně dočasné úlevě zatím přispívá také mírná zima.

Ukrajině se často říká obilnice Evropy, protože dodává (nejen na starý kontinent) velké podíly celkové spotřeby pšenice a kukuřice. Ruská invaze vyvolala obavy z dalšího růstu inflace v segmentu základních potravin a potravinové krize obecně. Pšenice na čas zdražila na dvojnásobek a kukuřice se obchodovala několik měsíců až o 20 % dráže. V současnosti jsou ale ceny obou komodit poblíž úrovní z doby před invazí. Turecku se podařilo s Ruskem a Ukrajinou dojednat podmínky námořního vývozu zemědělských surovin z Ukrajiny a plán OSN umožňuje potravinám i hnojivům z Ruska najít cestu alespoň na některé důležité světové trhy.

A nakonec je potřeba zmínit příběh amerického dolaru, který loni posílil na nejvyšší úrovně za desítky let. Vůči euru se dokonce nějakou dobu obchodoval pod paritou, a potvrzoval tak svou výlučnou pozici globální rezervní měny (v Rusku by mohli vyprávět, jaké to je, když se ke svým dolarovým rezervám skrze Spojenými státy provozovaný systém mezinárodních plateb prostě nedostanete) a bezpečného přístavu pro investory. Centrální banka USA v průběhu roku agresivně zvyšovala sazby ve snaze utlumit vysokou inflaci, na euro naopak logicky silně doléhala geopolitická situace na východě kontinentu. Ke konci roku nicméně euro začalo vůči dolaru posilovat (do zvyšování sazeb se pustila také ECB), zmíněná mírná zima navíc přispívá k jistému uklidnění finančních trhů a zlepšení sentimentu ohledně evropské měny.