Koruna ve víru pandemie: Na výraznější posílení české měny si počkáme déle

Do určité míry bylo možné navázat na předchozí hospodářskou expanzi. Meziroční propad české ekonomiky ve druhém čtvrtletí o 11 % byl nadprůměrně dobrý, když EU v průměru klesla o 13,9 %.

Měsíční data ve třetím čtvrtletí zatím ukazují na další expanzi. Jinými slovy, konvergenční příběh, kterýžto je motorem posilování české koruny, mohl být stále platný. A skutečně, od poloviny května do poloviny srpna koruna posílila o 6 %. Nutno dodat, že během té doby se příznivě vyvíjel celkový sentiment na finančních trzích a akciové trhy rostly.

V září se situace zhoršila. Akcie ztrácejí a koruna oslabila (zatím) o bezmála tři procenta. Oslabení polského zlotého bylo ve stejné době zhruba třetinové. Korunové úrokové sazby byly také pod větším tlakem než sazby v zahraničí. O kolik v srpnu narostla očekávání ohledně budoucího růstu sazeb ČNB, o tolik následně v září klesla.

Ačkoli část předchozího oslabení koruny lze připsat globálním vlivům, určitá část jde na vrub domácím faktorům. A protože zveřejňovaná makrodata působí pozitivně, otázkou je spíše výhled, který je zastíněn epidemickou situací. Jinými slovy, z covidového premianta jsme na mapě zrudli, což investoři zohlednili sníženou poptávkou po koruně. Pro nejbližší měsíce tento faktor může českou měnu dále brzdit, později stále počítáme s jejím posilováním.

_{Autorem textu pro E15 ze 17. září 2020 je ekonom Michal Brožka z Komerční banky.}

Štědré rozpočty jako cesta k vyšší inflaci i sazbám: Riziko na trhu je asymetrické

Expanzivní fiskální politika v mnoha zemích včetně Česka zkrátí deflační impulz vyplývající z recese a může vést k rychlejšímu oživení inflace než po finanční krizi. Rozpočty mohou zůstat ve výrazně stimulačním nastavení ještě dlouho po krizi. Moderní měnová teorie, jejíž obliba roste, totiž nabízí politikům ekonomicko-teoretické zdůvodnění takové politiky. Návrat inflace na vyšší úrovně nejvíce signalizují drahé kovy, nejméně pak úrokové trhy. Právě v rámci ceny financování jsou možné ztráty kvůli inflačnímu prostředí největší. Proti tomu se ovšem lze bránit fixováním budoucích úrokových sazeb.