Anketa: Diverzifikace je mantra, ale jak široké by mělo být akciové portfolio?

Radim Krejčí (Portu)

Představa o správné šíři portfolia prošla výraznou revolucí. Z desítek společností, které v roce 1949 doporučoval Benjamin Graham, se během let staly stovky. Současný investor totiž čelí výraznější volatilitě a musí se poprat také s rostoucí korelací jednotlivých titulů. Ve výsledku ale nezáleží na tom, zda máte v portfoliu třeba 250, nebo 280 firem. Důležitější je diverzifikace napříč sektory, velikostmi společností a regiony. Chybou je zaměřovat se jen na jeden region nebo odvětví.

Lze tedy mít kvalitní portfolio s 200 akciemi, které je ve výsledku diverzifikovanější než špatně sestavené portfolio například s 500 tituly. Pro drobné investory se jako vhodná cesta jeví portfolio složené z 5-15 indexových ETF, které svou expozicí pokryjí širokou paletu společností napříč státy, sektory i velikostmi.

Branislav Soták (Patria Finance)

Neexistuje jednoznačná odpověď. I drobný investor například může investovat do indexu S&P 500, a vlastnit tak portfolio pokrývající prakticky celý trh. Na druhé straně jsou na trhu drobní investoři ochotní více riskovat, kteří budují agresivní akciová portfolia jen o několika cenných papírech. Existují studie, podle kterých přínosy diverzifikace se šíří portfolia od jistého bodu progresivně klesají.

Přidání třetí, sedmé nebo patnácté pozice do akciového portfolia významně snižuje volatilitu výnosů. Avšak v době, kdy má portfolio zhruba 20 pozic, je přírůstkové snížení volatility portfolia z nových akcií velmi malé. (Zdroj: Burton Malkiel-A Random Walk Down Wall Street)#akcie pic.twitter.com/P790KY2JFn

— Petr Novotný (@petr_novotny) August 20, 2021

Jako zlatý střed osobně vnímám zhruba 20-25 správně zvolených akciových titulů. Tento počet stačí na rozumnou diverzifikaci rizika a také je i pro drobného investora možné takové množství firem sledovat a "uhlídat".

Petr Lajsek (Colosseum)

Pro drobného investora dává pravděpodobně největší smysl pravidelná alokace prostředků do ETF, které jsou zaměřené na akciové trhy. S velice nízkými náklady tak lze nakupovat podíly ve světových firmách již za velmi malé částky. Investor tak má teoreticky postaráno také o diverzifikaci, která je díky rozmanitosti ETF jednoduchá. Velice oblíbené jsou i proto investice do fondů, které sledují indexy S&P 500 nebo Nasdaq Composite.

Tomáš Vranka (XTB)

Z našeho pohledu je 5 let minimální horizont, při kterém se vyplatí začít se zamýšlet nad investováním do akcií, protože poměr rizika a výnosu se s delší dobou začíná výrazně překlápět v prospěch investora. Různé statistiky ukazují, že za posledních zhruba sto let bylo v rámci investování do amerických akcií jako celku (index S&P 500) zhruba 80 % takových období v plusu. Průměrný nominální roční výnos na tomto trhu dosahuje přibližně 7-10 %, a to podle zvoleného období (průměrný roční výnos S&P 500 od roku 1927 je 9,65 %).

Z toho by měl investor vycházet a měl by si klást otázky, zda mu takový výnos, respektive poměr rizika a výnosu, stačí, nebo zda chce portfolio o něco konzervativnější, nebo naopak s potenciálně o něco vyšším výnosem nebo rizikem.

• Pokud je odpověď na první otázku ano, bude zřejmě nejlepší a časově nejméně náročné zvolit indexový ETF, který je sám o sobě široký a diverzifikovaný, případně lze nakombinovat indexové ETF z více zemí.
• Pokud chce investor investovat konzervativněji, může vybírat například stabilnější zaběhlé dividendové společnosti s důrazem na sektorovou diverzifikaci a koupit alespoň 5 takových společností, případně nějaký ETF zaměřený na podobné firmy.
• Pokud investor vyhledává něco rizikovějšího, může do portfolia k běžným akciím zařadit i menší pozice v různých perspektivních růstových firmách z rizikovějších sektorů, jako jsou polovodiče, technologie a podobně. V takovém případě bude zřejmě portfolio o něco širší a jeho složení bude v konečném důsledku záviset vždy primárně na požadavcích daného člověka.

Pokud bych to měl celé shrnout a zjednodušit, při investování do jednotlivých akcií bych vždy skládal portfolio alespoň z pěti firem, nebo alespoň ze dvou ETF.

Radim Dohnal (Capitalinked.com)

Osobně věřím na klesající užitek diverzifikace s každým dalším přidaným titulem a současně s lineárně rostoucí pracností péče o portfolio s jeho větší velikostí. Drobnému investorovi proto doporučuji, aby měl v portfoliu maximálně 8 titulů (mimo ETF a podílových listů, které drží velice dlouhodobě), minimálně by pak mělo obsahovat 3 tituly. Rebalancovat portfolio by měl spíše až po prodeji nějakého titulu, tedy při nákupu nového.

V době, kdy ceny akcií rostou v reakci na nepříznivá ekonomická data, tedy jen díky víře v další podporu ze strany centrálních bank, nemá až takový smysl diverzifikace napříč regiony a odvětvími. Spíše lze doporučit diverzifikovat mezi tituly, které jsou v indexech (tedy v ETF a fondech), a těmi, které nejsou. A samozřejmě mít na paměti, zda je konkrétní firma růstová, či hodnotová.

Ondřej Hartman (FXstreet.cz)

Záleží na velikosti portfolia (množství investovaných peněz), ne pouze na počtu akcií. Je důležité, aby transakční poplatky nespolkly příliš vekou část případného zisku. Podle mě většinou stačí mít v akciovém portfoliu okolo 10 titulů, třeba ani Warren Buffett nedrží v portfoliu Berkshire Hathaway stovky jednotlivých společností.