(Další) věc, které nerozumím: Peníze čekající mimo trh jako jasný býčí argument pro akcie

Zní to jako kdyby jasně. Peníze, které lidé (a instituce) z nějakého důvodu zatím nevyužili k investování do akcií, se najednou (díky příznivějšímu prostředí, ať z jakéhokoli důvodu) začnou lít na trh, zvýší poptávku, a tím pádem dále porostou ceny akcií.

Vztah poptávky a nabídky jsem kdysi pochopil tak akorát na to, abych jako student sociologie s odřenýma ušima prolezl z ekonomie. Ano, život mě o nabídce a poptávce naučil předtím i později všechno, co jsem potřeboval (a nakonec i to, co jsem vůbec nepotřeboval), a tak se to snažím našroubovat i na často omílané řeči o penězích, které se "teprve vrhnou a trh".

Když ale jako každý správný naturalizovaný Slovák jménem Andrej vezmu do hry selský rozum, nějak mi to nevychází. Modelově si představím akciíchtivého nového kupujícího s milionem korun v ruce a vedle něj prodávajícího ochotného za milion nechat akcie akciemi. A nějak mi zkrátka nedochází, jak se z jejich případné dohody a uskutečněného obchodu stane černá díra na peníze. Akcie změní majitele, přičemž ten bývalý se nově s milionem korun v ruce ocitne, aha, mimo trh. Milion korun tedy bude stále "čekat na zainvestování".

Vychází mi z toho, že peníze "mimo trh" tu budou vždycky, a tak je minimálně podezřelé je považovat za indikátor toho, jak moc na spadnutí je další akciová rally. Asi by šlo uvažovat mnoha směry, třeba o rychlosti oběhu peněz, o tom, že se do systému opravdu dostává hodně nových peněz (z centrálních bank), které v době minimálních sazeb hledají uplatnění (mimo jiné) na akciovém trhu, přičemž nabídka na něm se díky IPO a SPAC ve stejné době může zvyšovat. Ale zjednodušené komentáře o hotovosti čekající mimo trh zkrtka nejsou o moc víc vypovídající než některá jiná tržní klišé, třeba to (související) o početní převaze kupců nad prodejci.