
15. 8. 2022 9:30
Štěpán Hájek (XTB): Argumenty na medvědí straně trhu jsou stále silné, v září navíc Fed více utáhne…
S cenami akcií je to pořádná potíž. Když jsou moc vysoké, nechce se jednomu nakupovat, protože přece půjde nakoupit levněji. A když jsou nízké, pořád nevíte, jestli náhodou nebudou ještě nižší. Dilema má minimálně jedno snadné řešení, ani to ale není zadarmo.
Načasovat správně nákupy a prodeje akcií je určitě možné, případná správnost se ale potvrdí až zpětně. Drtivá většina obchodů neprobíhá na dnech nebo vrcholech trendů. Náhoda je blbec a i slepá veverka kdy najde oříšek, ale holedbání se schopností časovat trh je zkrátka věc nadmíru podezřelá. Daleko častější je, že když naroste volatilita a trh se pohne výrazně jedním směrem, nahrne se spousta investorů na trh a začne obchodovat.
Padající ceny akcií znamenají, že je přetlak takzvaně na prodejní straně, a naopak. Je fajn si pokaždé připomenout, že nikdy víc lidí neprodává nebo nenakupuje, obchod je z povahy věci záležitost dvojstranná, a tak holt každý prodávající musí najít svého nakupujícího, aby se akcie (nebo jiné investice) hýbaly a makléři měli z čeho žít.
Obavy o to, že budu za hlupáka, protože jsem prodal nebo nakoupil v nepravou chvíli, se dají zahnat celkem snadno. Stačí si předem říct, kdy budu nakupovat (případně prodávat), a pak to celkem bezmyšlenkovitě dodržovat. A nejlíp pravidelně, jak mě přesvědčila léta pozorování sebe samotného i tržního šílenství všude kolem.
Takhle jednoduché to je, jak ale vědí nejen čtenáři psychologických učebnic, v žádném případě to není snadné. Tlak na psychiku je v době výrazných posunů cen na trzích enormní. Nenakoupil jsem moc brzo? Neměl jsem ty akcie ještě podržet? Kde se ten sešup zastaví, a zastaví se vůbec? Proč jsem sakra nevsadil na tu Teslu (bitcoin, Facebook, zlato, doplňte si podle libosti), a nemám to ještě zkusit?
Každá sranda něco stojí. Klidné spaní (jestli teda na něco takového máte čas, samozřejmě) tím pádem taky není zadarmo. Když nakupujete pravidelně, sčítáte a reinvestujete případné dividendy a spoléháte na kouzlo dlouhodobého investičního horizontu, postupného růstu cen a složeného úročení, o spoustu zajímavého na trzích nenávratně přijdete. Jen těžko si za rok připíšete stovky procent z jedné super pozice; asi nepůjdete do důchodu v pětatřiceti; nejspíš si nebudete moct dovolit pět nemanželských dětí a tři čističe bazénů. Ale budete mít celkem klid a taky pocit, že aspoň něco málo děláte pro to, abyste ve stáří nečekali každý měsíc na almužnu od budoucí paní Schillerové nebo Maláčové (nic osobního ani genderově zašpiněného).
Dalo by se tím vlastně skončit, přidám ale pár poznatků a názorů z hlav chytřejších, než je ta moje. Konkrétně jsou od pánů ze společnosti Ritholtz Wealth Management, Michaela Batnicka a Joshuy Browna. Kromě jiného tuhle firmu sleduju s úžasem proto, že se jí už léta daří propagovat aktivní správu investic, ačkoli její manažeři zhusta používají argumenty jako vystřižené z propagačních materiálů správců takzvaně pasivních.
Nemůžete měnit názory na trhy a svoje vlastní investice jenom podle toho, co bylo zrovna večer ve zprávách a jak se právě posunuly hlavní indexy. Teda můžete, musíte ale pak nést následky. Tuhle zodpovědnost z vás nikdo nesejme. Dnešní ceny akcií prostě nemají ovlivňovat, kolik vy jednou chcete nebo potřebujete mít peněz a jak toho chcete dosáhnout.
Vlastní psychickou odolnost musíte trénovat. Je to práce na celý (investorský) život. Můžete si pomoct tím, že svým cílům tak trochu přizpůsobíte i prostředí kolem sebe. Jak?