Investování: Hledání jehly v kupce sena vs. sázka na "jistotu"

"Máte-li k dispozici dostatečně dlouhou historii výkonnosti akcií, při volbě správného časového horizontu na jejím základě odargumentujete cokoli. Pravdou však je, že je mnohem pravděpodobnější, že při stock-pickingu do portfolia vyberete tituly, které budou výkonností za trhem zaostávat, než že ukážete na akcie, které budou trh překonávat," říká Ben Carlson z investiční společnosti Ritholtz Wealth Management. A dodává, že stejné je to v případě aktivně řízených fondů.

Jak ukazuje následující graf, většina akcií v americkém indexu Russell 3000 mezi roky 1980 a 2020 výkonností zaostala za trhem.

Studie Agony & Ecstasy od JPMorgan Asset Management pokrývající období let 1980-2020 je ještě pesimističtější. Podle ní v rámci S&P 500 skoro polovina akcií od roku 1980 ztratila více než 70 % hodnoty a nikdy se z propadů plně nezotavila. Dalších 26 % cenných papírů podalo horší výkon než trh jako celek. Jinými slovy, téměř osm z deseti akcií v USA investorům přineslo buď ztrátu, nebo výnos, který zaostal za výkonností benchmarku, jenž byl vzhůru tažen takzvanými supervítězi. Těmi jsou tituly, které se zhodnotily o tisíce procent. Jsou jich ovšem jen desítky.

Pohled na historickou výkonnost dává investorům určitou nápovědu stran očekávání do budoucna, je však potřeba mít na paměti, že historická výkonnost není zárukou budoucího vývoje. Statistika navíc ukazuje, že vybírání vítězů mezi stovkami či tisíci titulů je trochu jako hledání jehly v kupce sena. Nevypadá snad vedle toho investování přes nízkonákladové indexové fondy jako "sázka na jistotu"?