Milion investorů znamená milion důvodů pro pohyb cen na trzích. Co s tím? Zjednodušte si to!

Pokud jde o americký akciový trh, nepochybně podstatná část investorů, stratégů i analytiků by mezi hlavními faktory ovlivňujícími dění na burzách jmenovala politiku Fedu, případně obecněji vývoj úrokových sazeb. O tom vlastně ani nemá smysl vést delší polemiku. Třeba je ale za vším něco jednoduššího, byť bezprostředně souvisejícího. Peníze.

Lidé mají hodně peněz a nemají kam jinam je smysluplně investovat, a tak nakupují akcie. Lidé zkrátka chtějí vlastnit akcie, a tak je nakupují, což žene jejich ceny vzhůru. Lapidární. A platí to nejen o akciích, lidé třeba chtějí bydlet ve svém, případně pronajímat, a tak nakupují domy. A ceny nemovitostí tak rostou.

Že je ocenění akcií vzhledem k ziskům firem (navzdory prudkému růstu zisků samotných) extrémně vysoké? Určitě je, ale pokud lidé chtějí či potřebují vlastnit akcie, budou je nakupovat. Lidský věk se prodlužuje, a tak i časový horizont, po který dává při zachování přiměřené míry rizika smysl držet akcie, narůstá. Pro poptávku po akciích jasné plus. V Americe navíc mnoho lidí investuje v rámci svých penzijních plánů, které jim mají zajistit dostatečné příjmy na stáří. Zajistí jim je dluhopisy vynášející hluboko pod míru inflace? Odpovězte si sami, akcie se hned jeví jako celkem rozumná volba.

V uplynulém roce a čtvrt se spousta lidí, i těch mladých, netypicky dlouho a často nudila doma, aniž by měla obavy o své příjmy. Vláda se postarala. Část peněz pak (z nudy, ale i z důvodů již nastíněných) zamířila na akciový trh, jakkoli podle mnohých navzdory fundamentům.

S fundamenty se to totiž má tak, že jsou opravdu podstatné pouze do chvíle, než se dostatečně velký kapitál rozhodne, že podstatné nejsou. Anglicky se tomu hezky říká "flows before pros", tedy že toky peněz jsou podstatnější než opodstatněné a fundované názory profesionálů vyzbrojených modely ocenění a vzorovými alokačními schématy.

Drobní investoři neřeší historické průměry P/E, i kdyby nastokrát měli. Chtějí jednou jít do penze s finanční rezervou, která se zrovna v době od velké finanční krize na akciovém trhu buduje lépe než jinde. A tak poptávka po akciích nevysychá.

Obdobně je určité vrstvě lidí jedno, zda ceny nemovitostí rostou nejrychleji v historii. Chtějí bydlet, případně investovat, a tak nakupují domy a byty. Nízké sazby jim jsou v tom zatím příjemným větrem do zad, řeklo by se, ačkoli relativní krátkozrakost tohoto argumentu odhalí i čtenář nebystrý.

Nic samozřejmě netrvá věčně. Trhy jsou ze své povahy prostředí cyklické a nebe je vysoko pro všechny, i když tomuto otřepanému prohlášení pár miliardářů se svými soukromými kosmickými programy v jistém smyslu nechce dát za pravdu. Kdo ale posledních deset let pokřikuje, že jsou valuace mimo mísu, možná u toho zkrátka zapomíná na tu vlnu peněz, která z trhů smetla hezkých pár medvědů a s nimi snad i trochu zdravé obezřetnosti. Kdo si ale zachovává zdravý rozum a na té samé vlně se veze na akciovém prkně vybaven správně nafouknutou záchrannou vestou diverzifikace, nelituje ušlých (již stovek) procent zhodnocení.