Co vám na Wall Street hned tak nikdo neprozradí

Vědí profesionální portfoliomanažeři z Wall Street více než my? Jejich doporučení často vedou ke stejným investičním chybám, jaké dělají začátečníci. Za co jsou tedy odborníci placeni? Aby manipulovali s našimi investicemi a penzijními úsporami? Z jejich predikcí odkryjeme spíše jejich zájmy než jejich předpoklad o dalším vývoji trhu, jakkoli se v mnoha směrech mohou shodovat.
Zlato je nadhodnocené
Podle posledních průzkumů Merill Lynch dnes profesionální portfoliomanažeři považují zlato za nadhodnocené, a to nejvíce od prosince 2009. Tehdy dosáhlo maxima na 1 170 USD za unci. Dnes se pohybuje okolo 1 600 USD za unci.
Zlato na rekordu
Kam paměť sahá, významní portfoliomanažeři říkali samé. Důvodem je to, že když zlato stálo postupně 300, 400 nebo 500 USD za unci, ani jeden z nich v něm neměl expozici.
Aktuální cenu zlata sledujte zde
"Úplně vedle" nebyli snad jen v prosinci 2009, kdy se jejich očekávání částečně naplnila a po velké rally musela následovat korekce. Tehdy zlato kleslo o 10 %. Pokud se uklidní situace okolo dluhového stropu v USA a v zadlužené eurozóně (tam to bude složitější), dá se u zlata čekat alespoň mírná korekce.
Omyly u dluhopisů
Stejně špatná prohlášení padají z úst finančních manažerů také na adresu dluhopisů. Za nadhodnocené je považují neustále od roku 2002, naopak stále vyzdvihují akcie.
Přitom téměř pokaždé se v minulosti vyplatilo mít své prostředky raději v dluhopisech než právě v akciích. Například Vanguard Total Bond Market Index Fund přinášel téměř dvojnásobné zisky oproti Total Stock Market Index Fund.
Zdá se, že tito "profíci" mají svá portfolia zahlcena akciemi, drží jen pár bondů a celé desetiletí neotevřeli pozici ve zlatě.
"Špatná" aktiva investičních fondů
Jejich nesmyslné manévry v kolektivním investování jsou také donebevolající. Rozprodávali levně japonské akcie na nejnižších úrovních v dubnu 2003 a nakoupili je zpět až v roce 2005, těsně po boomu. V roce 2007 se mluvilo v Merill o tzv. "EU-forii" a přednost měly evropské akcie, které později samozřejmě propadly.
Často také investiční chování společnosti ovlivňují jejich penzijní plány. To, že nevlastní zlato, se zde ukazuje jen jako marginální problém. Podle průzkumu S&P provedeném u 1 500 společností vyšlo na povrch, že většina z těchto fondů je značně podkapitalizovaná a i přes avizovaný boom protěžovaného akciového trhu v uplynulých dvou letech mají dostatek aktiv jen ke krytí 83 % závazků.
Navíc musíme připočíst to, že mnoho "baby boomers" se již blíží k věku, kdy skončí svou "akumulační fázi" a přesunou se do fáze, kdy si budou své úspory chtít vybírat.
Proto manažeři dělají to jediné, co jim v takovém případě zbývá - snaží se zachovat optimistický výhled vývoje akciového trhu s vidinou velkých zisků a doufají, že to vyjde.
Typický fond slibuje investiční výnosy mezi 7 až 8 % ročně při relativně nízké míře rizika. Jenomže méně rizikové bondy také méně vynášejí – v průměru jen něco okolo 3 % u amerických státních dluhopisů a 5,3 % u "áčkových" korporátních bondů. V některých případech takovéto investice zahrnují polovinu až dvě třetiny celkového portfolia.
Jak tedy dosáhnout celkového zhodnocení 7 až 8 %? Jednoduše! Říkat lidem, že jim akcie zajistí výnos až 10 % ročně!
Zdroj: Smartmoney.com
Aktuality
