Toužíte po úspěchu? Tak zahoďte rozum!

Vezměme si třeba vzestup ceny zlata, které je letos (i přes aktuální propady) drahé jako nikdy v dějinách. Kdo do vzácného kovu investoval třeba před třemi čtyřmi lety, je dnes výrazně bohatší. A to přitom většina jiných aktiv během té samé doby - doby krizové - na ceně ztrácela a ztrácí. Zlato nikoli, zlato zdražuje.

Zlato: Korekce vybízí k nákupům

Inflace nikde

Zásadním motivem pro investice do něj - a zvláště v uplynulých krizových letech - byla ovšem obava ze znehodnocování měn vinou inflace. Lidé se báli ztráty kupní síly papírových peněz, a tak investovali do něčeho hmatatelného - do něčeho, co inflací na hodnotě neztratí.

Jenže ouha! Žádná inflace se nedostavila. Hledíme-li vskutku pouze na spotřebitelské ceny, ty v posledních letech příliš nerostly. A nerostou. Někteří ekonomové přitom už někdy v roce 2008 varovali, že se svět řítí vstříc inflaci, ne-li hyperinflaci, v níž během pár měsíců, maximálně let vyústí nezodpovědné záplatování dluhů tištěním nových peněz.

Ne že by k takovému záplatování nedocházelo, jen se - zatím - neprojevuje inflačně. Ti, co tedy investovali před pár lety do zlata v obavě z překotného růstu cenové hladiny, se trefili - zlato zdražilo -, ovšem na základě mylného přesvědčení. Jednali iracionálně - přehnaně se báli inflace -, a přesto na tom vydělali.

Iracionalita však může vést k úspěchu nejen v oblasti investic, ale i třeba na pracovním trhu. Přebujelé sebevědomí, bezmezná sebedůvěra, neotřesitelná víra v sebe sama, neochvějné přesvědčení o vlastní neomylnosti - to rozhodně nejsou atributy rozvážně racionálního uvažování. Jsou to rozhodně spíše atributy uvažování iracionálního.

O tato zaměstnání během recese nepřijdete Přesto lidé, kteří jsou jimi nadáni, dosahují v kariéře výše, jak ukazují mnohé odborné studie. Bývají častěji povyšováni než realisticky uvažující jedinci, jelikož v nadřízených vzbuzují dojem, že jejich vysoké sebevědomí je odrazem enormních schopností.

Na druhou stranu, nebýt přehnané víry v sebe sama, po světě by chodilo mnohem méně podnikatelů - a ti jsou nezbytní pro zdravý ekonomický růst. Téměř jakákoli podnikatelská činnost je totiž takovým rizikem, že striktně racionálně jednající člověk se jí vyhýbá a raději se pracovně zapojuje ve státní správě nebo v hierarchii dávno zavedené banky či firmy, třeba multinacionální korporace.

Nebýt přehnané víry v sebe sama, svět by nepoznal též mnohá literární díla, nedočkal by se tolika vědeckých objevů či skvělých hereckých výkonů. Jak totiž uvádějí badatelé Richard Nisbett a Lee Ross ve své knize Human Inference: Strategies & Shortcomings of Social Judgment, "...jen pár lidí by se dalo na dráhu literátů, herců nebo vědců, pokud by se všichni potenciální kandidáti na tyto profese rozhodovali na bázi plně racionálního kalkulu a po vyhodnocení reálné šance na úspěch."

Jestliže ovšem úspěchu bývá dosahováno iracionálně, nevelebíme úspěšné v mnoha případech jaksi nepatřičně? Ano. V těch případech, kdy tleskáme těm, co se "nahoru" dostali kvůli přebujelé sebedůvěře, nikoli kvůli autentickým schopnostem, nebo tehdy, oslavujeme-li ty, co zbohatli díky náhodě, ne kvůli skutečně dobrému vyhodnocení té či oné investice.

Ve všech těchto případech - aniž si to uvědomujeme - vlastně stavíme na piedestal lidskou iracionalitu v její nepříliš příhodné podobě. Tedy něco, s čím by to lidstvo daleko nedotáhlo.

Jak rozeznat krizi a hospodářský růst? 15 nejdivnějších ekonomických indikátorů