Kvantitativní uvolňování v ČR je dárek pro politiky od politiků aneb novela zákona o ČNB a nová on-line platforma jako další faktory posilující fundament společnosti SAB Finance

Z pohledu investorů by nepochybně zásadní informací mohla být ta, jak dlouho se ještě v Česku bude platit korunou. Ne snad, že by s přijetím eura měla být činnost SAB Finance fatálně ohrožena. Právě i na křídlech platformy ProStream se firma hodlá rozlétnout na světové kolbiště, a nebýt tak závislá na omezeném počtu měnových párů. Předností klíčového digitálního nástroje pro celosvětovou expanzi je i fakt, že na nejvýhodnější kurzy na trhu a nulové poplatky dosáhnou i menší firmy a podnikatelé.

Pravděpodobnost, že Česko bude platit korunou ještě dlouhé roky, se ovšem zvýšila koncem března. Poslanecká sněmovna totiž schválila novelu zákona o České národní bance. Pokud ji schválí i Senát a podepíše prezident, Česká národní banka se trvale zařadí mezi centrální banky, jež mohou takzvaně kvantitativně uvolňovat. Tedy tisknout a vytvářet peníze, aby za ně bez výraznějšího omezení nakupovaly vládní dluh. Senát by měl o novele jednat koncem dubna.

Možnost kvantitativně uvolňovat, kterou ČNB pravděpodobně nakonec získá, zásadně poznamená budoucí tvář celé české ekonomiky. ČNB sice v tuto chvíli může kvantitativně uvolňovat, tedy odkupovat i dluhopisy s delší dobou splatnosti od bank, pojišťoven, penzijních fondů a dalších druhů finančních společností, avšak tuto možnost má v této míře jen do konce letošního roku. Loni na jaře totiž nouzově prošla novela reagující na vzniklou pandemickou situaci a hrozby z ní plynoucí, jež má ovšem v dané věci jen dočasný ráz.

Silný nástroj s marketingovým půvabem

Kvantitativní uvolňování je v podstatě poměrně důmyslný způsob, jak si stát prostřednictvím své centrální banky může ulevit od vlastního dluhu, respektive s ním spojených úrokových nákladů. Má navíc svůj marketingový půvab. Veřejnosti je totiž lze pohodlně "prodat" jako podporu široké ekonomiky. Centrální banka deklaruje, že nakupuje dluhopisy či jiné cenné papíry, přičemž tak činí za nově vytvořené peníze. A protože je těchto peněz najednou více, bankám to usnadňuje úvěrování investic firmám, zatímco domácnostem to zlevňuje hypotéky. Úroková sazba však v důsledku kvantitativního uvolňování za jinak stejných podmínek neklesá jen na firemních úvěrech či hypotékách, ale i na vládním dluhu.

Kvantitativní uvolňování totiž působí skrze více kanálů. Jedním kanálem tedy pouští do finančního systému nové peníze, takže je činí "levnějšími", a zlevňuje tedy také úvěry. Jiný kanál ovšem spočívá v tom, že za nově vytvářeně peníze nakupuje centrální banka vládní dluhopisy. Veřejnosti se to hezky podá tak, že je nakupuje proto, že představují bezpečnou investici, tedy bezpečnou protihodnotu peněz nově pouštěných do systému. Jenže tím, že centrální banka nakupuje dluhopisy své vlády, je stahuje z trhu. Ve výsledku tak vláda může vydat více svých dluhopisů, více se zadlužit, aniž by se u nich zvýšil úrok.

Úrok (nejen) na dluhopisech totiž vyjadřuje rizikovost. Proto je úrok na řeckém dluhopisu vyšší než na německém. Centrální banka, tím, že vládní dluhopisy se svou prakticky bezednou kapsou vykupuje, vytváří uměle dojem, že na trhu je o ně větší zájem, než jaký ve skutečnosti je. Navozuje tedy zdání menší rizikovosti dluhopisů, než jakou by měly za více tržních podmínek, tedy nebýt kupce s monopolem na tištění peněz. Tato menší rizikovost se projevuje nižším úročením. Příslušná vláda tedy nakonec opravdu platí za svůj dluh leckdy i výrazně menší úrok - o miliardy, desítky, stovky miliard -, takže jí více peněz zbývá na dálnice, starobní důchody či nemocnice. Nebo na uplácení voličů.

Cynicky viděno bylo tudíž vlastně s podivem, že se ve sněmovně našli politici, kteří se ještě vzpěčovali tomu, aby jim centrální banka ulevovala od dluhu. Kteří nestáli o to, aby měli uplácení voličů snazší a levnější. Pokud by takoví politici neexistovali, zmíněná novela zákona o ČNB by v březnu závěrečným schvalováním prošla rychleji, než jak se nakonec stalo.

Pravda, proti novele se stavěli hlavně politici opoziční, avšak i ti mohli být prozíravější. Vždyť není vyloučeno, že jak ti z ODS, tak Piráti budou po říjnových volbách ve vládě. I se zděděným enormně narůstajícím vládním dluhem. Budou pak ještě zatraceně rádi, když jim s ním centrální banka pomůže. Navíc pokud novela - nepochybně kontroverzní - definitivně projde ještě za této vlády, budou od ní moci dát vždy tak trochu ruce pryč, i když třeba i budou ve skrytu duše rádi, že jim "spadla do klína".

Cesta k potenciálně nižším úrokům i bez ECB?

Jak moc může centrální banka od dluhu pomoci, ilustruje opět Řecko. Jeho dluhopisy jsou sice úročeny více než dluhopisy německé, avšak - vezmeme-li v potaz ty s desetiletou splatností - od loňského října méně než dluhopisy české. Přitom ještě zhruba před rokem vykazoval řecký desetiletý vládní dluhopis úrok až přes čtyři procenta. Jenže pak řecký dluh začala vykupovat Evropská centrální banka (ačkoli musela učinit výjimku, neboť řecké dluhopisy v té době, loni v březnu, podmínku bezpečnosti nesplňovaly) a do konce loňska pak úrok na daném řeckém dluhopisu spadl až pod 0,6 %.

Už lze jen čekat, až si toho všimnou tuzemští horliví příznivci přijetí eura. Rádi poukážou na to, že Řecko dnes na svém desetiletém dluhu platí o 1,1 procentního bodu nižší úrok než Česko. Naposledy byly řecké dluhopisy v porovnání s těmi českými podobně výhodně úročeny před dlouhými šestnácti lety. Jenže tehdy, v roce 2005, byl řecký veřejný dluh v poměru k HDP jen lehce nad úrovní 100 %. Teď je téměř na dvojnásobku.

Příznivec eura tedy jistě rád vyvodí, že je to díky členství Řecka v eurozóně. Ve skutečnosti je to díky tomu, že centrální banka eurozóny kvantitativně uvolňuje. Což by nyní měla moci činit i ČNB, pokud zmíněná novela projde i Senátem. Zejména mnozí z politiků ODS by měli zvážit, že když dají ČNB pravomoc ke kvantitativnímu uvolňování definitivně a trvale, seberou stoupencům eura zmíněný - sice ne zcela přesný, zato však přesvědčivý, až nebezpečně úderný - argument.

Stoupenci eura tak budou mít po přijetí novely zákona o ČNB argumentaci ve prospěch jednotné měny obtížnější. I Česko si totiž najednou bude moci "umazávat" dluh, jako to dělá Řecko a celá eurozóna, ale i třeba země jako Maďarsko nebo Rumunsko. V důsledku tak přijetí novely zákona o ČNB činí tuzemskou centrální banku silnější. A národní měna potřebuje silnou centrální banku. S přijetím novely je tak nepravděpodobné brzké přijetí eura.