Grafy a poučení z řecké dluhové krize: Eurofederace, nebo nic

Před přijetím jednotné evropské měny investoři Řecko vnímali jako středně velkou ekonomiku s nepříliš dobrými politickými základy. To se zrcadlilo i v úvěrovém profilu této jihoevropské země. Trh považoval půjčování peněz Aténám za poměrně rizikovou záležitost, což dobře ilustruje graf vývoje výnosů řeckých bondů. Dokud bylo euro jen vizí, Řecko si půjčovalo i za více než 20 %, jakmile se ale projekt jednotné evropské měny stal realitou, sjednotily se výnosy méně kvalitních řeckých dluhopisů s výnosy dluhopisů zemí jako Německo nebo Spojené království.

Potenciální věřitelé Řecka s příchodem eura nabyli dojmu, že se za Atény v případě jakýchkoli problémů postaví silnější členové eurozóny. Začali věřit, že nesplacení bondů ze strany Řecka je nereálné, a tudíž není potřeba se bát mu půjčovat.

Očekávání, že bude eurozóna táhnout vždy za jeden provaz, se ale ukázalo být zásadní chybou. Dění posledních týdnů naznačuje, že se zejména bohatšímu severu Evropy chudší jih dotovat nechce.

Horší než Velká deprese

Řeckým problémem číslo jedna je jeho obří dluh. Zadlužení země v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) dosahuje více než 170 %, což je zdaleka nejvíce v Evropě. Veřejný dluh Řecka v poměru k velikosti jeho ekonomiky je dokonce druhý největší na světě po Japonsku, kde vládní dluh dosahuje zhruba 230 % HDP.

Vidina levně půjčených peněz přiživovaná euforií z eura v Řecku vyvolala nefalšované dluhové šílenství. Atény si půjčovaly stále více, aniž by jakkoli transformovaly svoji ekonomiku, na jejíchž fundamentech se toho ale jen pramálo změnilo. V důsledku toho v roce 2010 dluhová bublina praskla, výnosy dluhopisů vystřelily vzhůru a země se ocitla na pokraji státního bankrotu.

Ekonomiku Řecka ale nestahuje jen zadlužení. Hospodářství země je strukturálně slabé, k čemuž přispívá mimo jiné i vysoká míra nezaměstnanosti, která aktuálně dosahuje více než 25 % a je s přehledem nejvyšší v eurozóně i Evropské unii. Nezaměstnanost mezi mladými Řeky do 26 let dosahuje dokonce více než 53 %.

Dopady dluhové krize na ekonomiku Řecka jsou podle nové studie American Enterprise Institute dokonce horší než důsledky Velké hospodářské krize. "Řecko si v posledních šesti letech prošlo velmi silnou depresí, která byla stejná nebo ještě horší než to, čím si ve 30. letech prošly Spojené státy. Ekonomika země se propadla zhruba o čtvrtinu, míra nezaměstnanosti vyskočila nad 25 % a nezaměstnanost mladých překročila kritickou úroveň 50 %," píše se ve zprávě American Enterprise Institute. "Během té doby navíc dále rostlo zadlužení země, a to i přes všechna úsporná opatření, která měla mít opačný efekt, což stav řecké ekonomiky ještě zhoršilo."

Dluhová krize se tvrdě podepsala i na mzdách. Od roku 2009 se výrazně propadly mzdy všech příjmových skupin a reálné mzdy se dostaly zhruba na úrovně, na nichž se nacházely v 70. či 80. letech minulého století.

Druhotně samozřejmě horší pracovní podmínky podpořily i odchod velkého množství Řeků do zahraničí. Zatímco ještě v roce 2010 počet obyvatel v Řecku mírně stoupl, od roku 2010 klesá, přičemž zemi opouštějí hlavně vzdělaní lidé, kteří v zahraničí nemají problémy s uplatněním.

Obavy z budoucnosti silně zadlužené země samozřejmě nezůstaly bez odezvy ani ve finančním sektoru. Jedním z nejčerstvějších symbolů krize jsou banky v obležení. Obavy Řeků o úspory v bankách, které začaly eskalovat poté, co na konci června vše ukazovalo na to, že si Řecko postaví hlavu a odejde z eurozóny, vyústily až v nutnost uzavření bank a zavedení kapitálových kontrol, což fronty u bankovních překážek změnilo v tlačenice před bankomaty, z nichž mohou Řekové zhruba měsíc vybírat jen 60 eur na den, respektive 420 eur na týden.

Odliv peněz z řeckých bank byl v posledních předprázdninových týdnech skutečně masivní, takže zavedení kapitálových kontrol nebylo velkým překvapením, i když řecká vláda do poslední chvíle tvrdila, že finanční domy zavírat neplánuje.

Helénská republika, jak zní oficiální název Řecka, prochází již několik let ozdravnou kúrou, kterou mu naordinovala podstatnou částí Řeků nenáviděná Trojka (Evropská centrální banka, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond). Vládní výdaje v Řecku od roku 2009 spadly zhruba o 20 %, nejvíce ze všech problémových zemí.

Někteří analytici nicméně Aténám vyčítají, že přijímaná opatření nelze nazývat strukturálními reformami s potenciálem podpořit růst ekonomiky. Podle kritiků Atény jen předstírají, že se chtějí změnit. Ukazuje se ale, že třetí balík finanční pomoci Řecko od mezinárodních věřitelů zadarmo nedostane.

Najdou se ale samozřejmě i hlasy, které úsporná opatření vidí i v trochu jiném světle. Podle ekonoma Paula Krugmana byly škrty tak masivní, že situaci jen zhoršily, protože bez nich by nyní řecký rozpočet vykazoval výrazný přebytek, který by zemi umožnil rychle se postavit na nohy.

Krach, nebo návrat do normálu?

Následující graf ukazuje, jak diametrálně odlišné mohou být různé pohledy na řeckou dluhovou krizi. Zatímco Německo a další zastánci tvrdého postupu vůči Řecku tvrdí, že problémy této země nejsou ničím jiným než splasknutím bubliny, která se začala rychle přifukovat po vstupu Atén do eurozóny, sami Řekové se na krizi dívají jako prostý kolaps ekonomiky.

Frustrace Řeků je jen těžko představitelná. Z loňského průzkumu Evropské komise vyplynulo, že si jen 23 % Řeků myslí, že má slovo Atén v Evropské unii nějakou váhu, zatímco naopak 76 % dotázaných v průzkumu uvedlo, že Řecku v EU nikdo nenaslouchá. Skeptičtější než Řekové už jsou pouze Lotyši a Kypřané.

Poslední šance na změnu. Nejen Řecka

Na řeckou dluhovou krizi nelze nahlížet jako na izolovaný fenomén a problém jediné země, nýbrž jako na problém vyvolaný základními principy fungování eurozóny. Jádrem problému je to, že EU je v první řadě politický projekt, na jehož základech se postupně konstruuje ekonomický projekt eurozóny. Členské země eurozóny tak sice platí jednotnou měnou, jejich ekonomiky jsou ale kvůli nízké ekonomické integraci Evropy nesrovnatelné. Zatímco severu starého kontinentu se ekonomicky daří, jih s obrovským odstupem pokulhává a padá.

Evropská unie má v zásadě dvě možnosti. Buď bude pokračovat v současné politice, větší integraci Evropy bude prosazovat jen velmi zvolna a eurozónu nechá existovat jen jako společenství zemí s jednou měnou, nebo začne prosazovat skutečné sjednocení Evropy, a to jak politické, tak ekonomické, na jehož konci by měla být ideálně Spojenými státy evropskými. Na to, aby se z Evropské unie stala plnohodnotná federace, je ale zatím zřejmě brzy. Již proto, že bohatší evropské státy považují slovo solidarita takřka za vulgarismus.

Zdroj: vox.com