O prognózách a správě peněz: Je indexové investování skutečně pasivní?
Pasivní investování je trendem poslední doby, zejména díky své jednoduchosti, minimálním nákladům a většinou lepší výkonnosti, než nabízí aktivně spravované alternativy. Není však už výběr pasivního indexového fondu ve své podstatě zjednodušenou aktivní správou a snahou předvídat dění na trzích?
Investorům pasivní způsob investování dodává klid a pocit, že nemusejí řešit výběr ideálního investičního nástroje. Stačí si vybrat indexový fond, který v sobě zahrnuje všechny akcie nebo jiná aktiva v indexu, aby bylo vše vyřešeno. Náklady jsou minimální a výnosy dlouhodobě lepší, než jakých dokáže dosahovat většina manažerů aktivně řízených portfolií.
Prognózám a rozhodování se nevyhnete
Aktivní investování se tak v poslední době dostává do situace, kdy musí bojovat s nezájmem investorů, a to kvůli nákladnosti a výkonnosti, která těmto nákladům neodpovídá. Za peníze zkrátka chtějí investoři přidanou hodnotu ve formě nadvýnosů oproti srovnávacímu indexu, což je v současné konkurenci levných indexových nástrojů celkem výzva.
S aktivním investováním je úzce spojeno předpovídání toho, jak se budou trhy chovat v budoucnu, a vypracovávání různých krátkodobých a dlouhodobých prognóz. Jak připomíná Jesse Felder na svém blogu The Felder Report, většina prognóz je o ničem. Vlastně jediná věc, k čemu byly dobré prognózy o pohybu úrokových sazeb za poslední dva roky, byla jejich spolehlivá nepřesnost - kdo se jimi neřídil, udělal dobře. "Přesto je podle mě důležité si uvědomit, že vše, co děláme na finančních trzích, má mnoho společného se stanovováním prognóz, a to i takzvaně pasivní investování," míní Felder.
Zastánci dlouhodobého pasivního investování razí názor, že jakékoli prognózy a předpovědi jsou prakticky zbytečné, protože široký záběr indexu eliminuje problémy jednotlivých společností a dlouhodobý horizont vyhladí volatilitu. Jak ale upozorňuje Felder, i při nákupu širokého indexu jde prakticky o předpovídání dění na trhu, protože očekáváme, že za několik let (nebo desítek let) skončíme v zisku. Není přece jedno, zda budeme na konci mít bilanci +300 %, nebo -20 %.
"Když tedy nadáváte na prognózy v médiích, dáváte tím najevo, že ta vaše je lepší než jejich. A mně by zajímalo, proč si to myslíte," doplňuje Felder. I ty nejsofistikovanější modely dnes podle něj říkají, že v následujících deseti letech investoři z akcií nevymáčknou prakticky žádný výnos a z dluhopisů jakbysmet.
"Na finančních trzích to prostě bez prognózování nejde. Ve skutečnosti je i rozhodnutí o neinvestování svým způsobem prognózou, protože si v tu chvíli myslíme, že hotovost je výhodnější než ostatní druhy aktiv. Takže při vší úctě, prosím, příště mi namísto kritiky prognostiků raději řekněte, proč je vaše rozhodnutí (prognóza) lepší než kterékoli jiné," uzavírá Felder.
Pláč na špatném hrobě
Felder má vlastně pravdu. Jednu věc ale nezohledňuje. Když se rozhodnu investovat do jakéhokoli aktiva, nemusím o tom nikomu nic říkat, psát o tom v novinách a na internetu a tvářit se jako někdo, kdo jednoznačně ví, o čem mluví. Většina prognostiků přitom přesně takhle funguje, ačkoli stejně jako já neví, co bude zítra, za měsíc, za rok, natož za deset let. Neřeknou jim to ni nejsofistikovanější modely, které vycházejí z myšlenek a chování trhů v minulém tisíciletí, ani křišťálová koule, kterou nemají.
Když investuji, nikomu to necpu. Když udělám špatné rozhodnutí, je to moje vina a přijdu o peníze. Když na základě prognostických žvástů prodělá hromada investorů (ano, je to chyba těchto investorů), autorům predikcí se nestane nic, maximálně tak sklidí posměch nebo kritiku. Když tedy prognostici neudrží jazyk za zuby a berou za své řeči peníze, ať se alespoň v klidu vyrovnají s kritikou, kterou si za své často nesmyslné (ale o to bombastičtější) předpovědi zaslouží.
Zdroj: thefelderreport.com
