Chápání peněz chudými a bohatými, neposečené meze a burzovní hra na blbce

Často se setkáváme s vnímáním investování jako složitého a nezajímavého tématu ze strany médií a složitého a nedůvěryhodného způsobu nakládání s osobními financemi ze strany veřejnosti. Panelová diskuze novinářů a odborníků na téma vztahu Čechů k investicím proto využila několika netradičních pohledů - historického, psychologického a sociologického.

NN Investment Partners jako specialista na investování tuto akci zaštítila. V rámci setkání se střetly názory psychologa, historika a sociologa, kteří poukázali na důvody toho, proč jsou Češi v nakládání s penězi obezřetní a co stojí za aktuálními trendy (zejména růstem objemu prostředků v podílových fondech v ČR).

Známý psycholog Jeroným Klimeš úderně vystihl vztah Čechů k investování.

Nemyslet na budoucnost

Neposečené meze aneb Chudí vs. bohatí

Peníze nejsou reálné věci, jsou převodníkem práce na požitky. Jsou proto symbolem, který zastupuje:

• práci - tito lidé mají vždy peníze, a je jim tak dlouho líto je utratit, až o ně v měnové reformě nebo během krachu burzy přijdou.
• požitek - nemají nikdy peníze, protože mají sklony k dluhům.

Lidé se dívají na peníze jako na čísla, plíšky, papírky či symboly a neuvědomují si, že jsou svázané s realitou.

Popírání

Přísloví napoví

Jak přežít

Hra na blbce

Primárním účelem burzy bylo spárovat lidi, kteří mají peníze a neví, co s nimi, s těmi, kdo mají dobré myšlenky, ale nemají peníze. Když "myslitelé" přesvědčí "prachaté", tak se může podařit dobré dílo, ze kterého profitují obě strany - důvěryhodný dlužník (podnikatel) i opatrný věřitel (investor). Takové jsou nenulové hry - oba jsou vítězové, oba profitují.

Když ale na burze chybějí primární investoři a důvěryhodní věřitelé. Burza se začne chovat jako chaotické zvíře, které pod vlivem "davové psychózy" přelévá peníze z jedné kapsy do druhé - co jeden vydělá, druhý prohraje. Součet je nula, a tak vznikají nulové hry, čili hry "odrbej blbce", popřípadě gambling či poker. Těmi odrbanými blbci jsou obyčejní, v investování nevzdělaní lidé. Těch je ale bohužel nejvíce, a proto nastavují veřejné mínění proti obchodování na burze.

Z burzy mizí důvěryhodný věřitel - podnikatel, které mu by mohli víceméně obyčejní lidé svěřit své peníze, aniž by měli "strachojistotu", že o ně přijdou.

Přetrvávají špatné vzpomínky na 90. léta. Mnoho lidí hodně prodělalo, bohužel až na úroveň chudoby či rozpadu rodin. Ti dělají investování tu nejhorší reklamu, bohužel hodně přesvědčivou.

Obecně se dělí lidé na ty, kteří jsou citliví na ztrátu, ale motivace ziskem je nijak zvlášť nepobízí. Tito lidé mají spíše sklony k depresím a jsou to spíše ti lidé, kteří mají vždy peníze a ty přepočítávají na svou práci.

Pak jsou lidé, kteří na ztráty moc nehledí, ale mají euforické stavy i z malých úspěchů (typ gambler). Ti jsou tolerantní právě vůči poklesům burzy, a to celkem bez panikaření. Aspirační testy umí tyto osobnostní typy od sebe oddělit.

Lidi můžeme rozdělit do tří kategorií:

• Ti, kteří okamžitě prodávali akcie, jakmile jejich ceny klesaly. V krizi nejvíce vydělali, ale obecně to není nejrozumnější přístup.
• Ti, kteří s výpovědí nějaký čas počkali. Víceméně rozumný přístup, například stanovili si maximální ztrátu (5 %). To je přiměřené podstupování rizika, takzvané řízené riziko.
• Ti, kteří neudělali nic. Ať byl propad jakýkoli, neustále si opakovali: Ono se to musí někdy otočit (obrana popřením, gamblerské uvažování).