Ray Dalio: Býčí bublina vydrží do roku 2012

Nacházíme se v bipolárním světě, ve kterém existují na jedné straně rozvíjející se země, které nemají problémy s dluhy, fungují úsporně a rostou rychlým tempem. Patří mezi ně především Čína a Brazílie. Na druhé straně stojí země rozvinuté, zastoupené USA, Japonskem a většinou Evropy, které jsou předlužené.

Tištění peněz

Obě tyto skupiny můžeme dále dělit do dvou dalších podle toho, zda disponují samostatnou měnovou politikou. základní skutečnost způsobující, že i mezi rozvinutými dlužnickými zeměmi nalezneme rozdíly, je schopnost tisknout si peníze. Tuto možnost mají USA i Spojené království.

V případě, že se nacházíme v pozici dlužníka, peníze tiskneme zpravidla s velkou oblibou, protože to pro nás představuje relativně snadný způsob, jak se vyvázat z dluhů. Pokud takovou možnost nemáme, ať už se jedná o americký stát Wisconsin, nebo o Španělsko, existuje pro nás jako pro dlužníka jen jediná cesta - desetiletí pekla.

Jde o neskutečně dlouhé období restrukturalizace, které provází napětí mezi dlužníky a věřiteli. Ať už se jednalo v 80. letech o Brazílii a Argentinu, nebo na konci 80. let o Japonsko, tato etapa je vždy považována za "ztracenou dekádu".

Co se týče věřitelských zemí, je nutné mezi nimi rozlišovat podle stupně nezávislosti měnové politiky. Ironií je, že právě Čína patří mezi ty země, jež nezávislou měnovou politiku nemají.

Jako řešení vznikající inflační bubliny by se za normálních okolností nabízela restriktivní měnová politika. Mají 5,5% míru inflace (když se na to podíváme měsíc po měsíci, jedná se dokonce za rok o 13 %). Míra hospodářského růstu se blíží 10 %. Úrokové sazby se pohybují okolo 5 %. Takže čínský HDP roste o 15 % ročně.

Máte-li ekonomiku, která roste 15% nominální sazbou při 5% úrokové sazbě, byli byste blázni, kdybyste si nepůjčovali na nákup aktiv s větším výnosem a ukládali peníze do banky.

Země, jejichž ekonomika je na vzestupu, nakupují věci, které způsobují inflaci. Mají nízké náklady na pracovní sílu, takže jsou na světové úrovni velmi konkurenceschopné a vydělávají peníze, přičemž tím v reakci na poptávku po zboží a po "tvrdých" aktivech zároveň umožňují vznik různých druhů úvěrů. Trpí však přetížením svých kapacit - jsou přehřáté, ale přitom nemohou přistoupit k restriktivní měnové politice.

Kvantitativní uvolňování v USA

V USA se kvantitativní uvolňování chýlí ke konci, tisk peněz Fedu bude pokračovat do června a fiskální stimul bude působit během třetího čtvrtletí.

Pozorujeme také mírný vzestup v poskytování soukromých úvěrů.

Koncem tohoto roku se však dva hlavní zdroje stimulace ekonomiky - monetární a fiskální - výrazně omezí a růst nápadně zpomalí, a to především tehdy, pokud se mezitím nezvedne tempo růstu objemu soukromých úvěrů.

Evropská dluhová krize

Nejvíce zadlužené evropské země, například Španělsko, Irsko, Portugalsko a Řecko, nezávislou měnovou politiku nemají, takže si peníze nemohou natisknout. To je vtahuje do rané fáze dlouhotrvajících dluhových a ekonomických problémů, charakterizovaných napětím mezi nimi a jejich věřiteli.

Do této problematické situace se dostaly proto, že banky spekulativně rozpůjčovaly peníze dlužníkům, kteří mají své rozvahy zadlužené úplně stejně. Vše prosperovalo, dokud se pohár nenaplnil. Když si už soukromý sektor nemohl vypůjčit více a vláda chtěla provést fiskální stimul na oživení poptávky, musela to provést cestou zadlužení, protože si vzhledem k členství v eurozóně nemohla natisknout peníze. Všechny zdroje růstu úvěrů tak z velké části vyschly.

Aktuální vývoj hlavních měnových párů sledujte zde

Jako důsledek budou nyní předlužené ekonomiky dosahovat jen mizerného hospodářského růstu, budou trpět chronickými dluhovými problémy a následnou politickou a sociální nestabilitou. Všechny země nakonec budou schopny splatit svůj dluh jen cestou zvýšení daní nebo snížení výdajů.

Problém spočívá v tom, že tu bude příliš mnoho občanů, kteří svým hlasem ve volbách vlády utahující opasky snadno vymění za ty, které slibují neomezování výdajů a staví se proti zvyšování daní. Pravděpodobně se budeme muset připravit na další fázi evropské dluhové krize, ve které budou události krok napřed před politickými rozhodnutími.

Německo je na tom lépe

Podmínky v Německu jsou velmi odlišné od ostatních ekonomik. Země zažívá inflaci, což se většině Němců příliš nezamlouvá, takže asi brzy budou požadovat zpřísnění měnové politiky.

Taková situace může nastat už příští měsíc. Každým dnem totiž napětí mezi Německem a dlužnickými zeměmi sílí.

Problémy spojené se sdružováním těchto naprosto odlišných skupin zemí s různými ekonomickými podmínkami pod křídly stejné měnové politiky nabývají na intenzitě.

VIDEO: Jak vidí další vývoj na trzích a v ekonomice hedgeový král Ray Dalio?

Rozvíjející se trhy

Čína, Brazílie a některé další rozvíjející se země jsou taktéž v situaci, kdy by měly zpřísnit svou měnovou politiku, ale nemohou, protože jsou úzce propojeny s USA. Postupem času se jejich problémy s inflací a spekulativními bublinami zostřují.

Až do roku 2012 budou tyto vazby způsobovat neúnosné podmínky. Pravděpodobně někdy v příštích 18 měsících budeme svědky zásadního posunu, velmi podobného rozpadu Bretton Woods v roce 1971, v němž se propojené měnové politiky a politiky směnných kurzů opět rozvážou. Současná situace skřípe, proto musí zákonitě dojít ke zvratu.

Předpokládaným výsledkem je velká změna ve směnných kurzech mezi těmito dvěma skupinami. Obecně platí, že věřitelské země hospodařící s přebytky, jejichž růst je příliš silný, inflační tlaky příliš vysoké a směnné kurzy svázané, přecení své měny za účelem získání nezávislé měnové politiky. Dlužnické země, které nemohou tisknout peníze, restrukturalizují své dluhy, a ty ostatní tiskem peněz devalvují své měny.

Dluhopisy zadlužených zemí a komoditní bublina

Dluhopisy dlužnických zemí budou neatraktivní, protože potenciální investoři ze zemí věřitelů budou chtít nakupovat jen taková aktiva, u kterých budou vidět perspektivu.

Hitem jsou komodity, jelikož jsou považovány za bezpečné. To je důvod, proč zejména u čínských investorů pozorujeme nákupní horečku po komoditách.

Bublina na trhu komodit bude pokračovat, až Číně a dalším zemím dojdou zdroje, k čemuž pravděpodobně nedojde dříve než koncem roku 2012. Nejenže se chystají skupovat komodity, ale chystají se nakupovat dokonce i výrobce těchto komodit, protože v současnosti existuje jen omezené množství zásob skutečných komodit, které mohou držet.

Tyto země jsou taktéž připraveny na nákup jiných společností. Aby se vyvarovaly rizika u dluhopisů denominovaných v znehodnocujících se dolarech, budou Čína a ostatní věřitelské země nakupovat přímo americká aktiva.

Hrozba kapitálové kontroly

Číňané se snaží udržet svůj měnový kurz stabilní. V nadcházejícím roce uslyšíme stále více o kapitálové kontrole, Čína však nebude sledovat politiku kapitálové kontroly, protože by to ze dvou důvodů bylo proti jejím zájmům.

• Kapitálové kontroly nejsou efektivní pro jakoukoli zemi s velkým podílem mezinárodního obchodu a investic;

• Čína by chtěla svůj jüan pasovat na mezinárodní rezervní měnu, protože v historii každá velmoc vždy rezervní měnu měla. Zvyšování kontroly kapitálu by však zbrzdilo internacionalizaci měny o 10 let.

Japonsko

Zemětřesení by nemělo mít významný vliv na nastavené vzorce. Japonská situace je závažná spíše pro samotné Japonce než pro její vliv na zbytek světa.

Období, ve kterém si vláda mohla dovolit velké deficity bez tištění peněz díky úsporám občanů, se chýlí ke konci. Jak populace stárne, chce své úspory čerpat, což způsobuje schodky. Centrální banka bude muset tisknout peníze a starší Japonci z toho nebudou nadšeni.

Dluhopisy

Dalio a jeho tým opustili americký dluhopisový trh už před sedmi měsíci, doporučují spíše spekulovat na jejich pokles. To samé se týká i ostatních vyspělých zemí a dluhopisových trhů vůbec.

Úrokové sazby budou muset stoupnout v Německu. Úroky porostou v Číně. Měna poroste také. Rostoucí úrokové sazby jsou výhodné pro měny, ale ne pro dluhopisy.

Zlato

Dalio radí dlouhou pozici ve zlatě, stejně jako v komoditách a měnách rozvíjejících se zemí s přebytky, na rozdíl od měn vyspělých zemí s deficity. Zlato je stále velmi podkapitalizované aktivum, i když začíná být čím dál více populární.

Zeptáme-li se v centrálních bankách, suverénních fondech, nebo jakéhokoli jednotlivce, jaké procento z portfolia připadá zlatu ve vztahu k finančnímu majetku, zjistíme, že je to jen velmi malé procento. "Riskantně malé" procento, a to zejména v době, kdy je budoucnost měnových režimů nejistá.

Aktuální ceny komodit sledujte zde

Bezpečí kdysi znamenaly státní pokladniční poukázky USA, hotovost v amerických dolarech, evropské měně a jenu. Nyní svádí tyto tři měny nemilosrdný boj. Kde tedy hledat bezpeční dnes? Která z těchto měn je spojena s menším rizikem?

Bezpečí rozhodně nebude v těch zemích, které vykazují enormní zadlužení. Všechny dlužnické země budou pokud možno tisknout více peněz, aby je znehodnotily, a věřitelské země si toho jsou vědomy.

Akcie

Dalio zrovna pracoval na parketu newyorské burzy v srpnu 1971, když se USA uchýlily k devalvaci. Prezident Richard Nixon promluvil k národu v neděli večer. V pondělí ráno vyletěl akciový trh nahoru.

V srpnu 1982 došlo v Latinské Americe k dluhové krizi. Více než 200 % kapitálu amerických bank bylo zapůjčeno do Latinské Ameriky a do zemí, které zbankrotovaly. To znamenalo dno čtyř akciových trhů při hodnotě 777 bodů na indexu Dow Jones, a to jen proto, že v USA začali tisknout peníze.

Výše uvedené dva příklady jsou ilustrací toho, co způsobuje devalvace měny. Znehodnocení měny je dobré pro akcie, komodity a zlato, ne však pro dluhopisy.

Aktuální vývoj indexu S&P 500 sledujte zde

Zdroj: Barron's