Ve zpětném zrcátku je všechno jasné

Dříve nebo později na trhu nastane situace, která povede k obratu trendu, což vyvolá paniku a medvědí trh. Je potřeba se na to připravit. Ovšem přijetí faktu, že jednou přijde sestupný trend, není totéž jako vědět, kdy k tomu dojde. Na trhu a v médiích se pak určitě najde dost těch, kteří budou používat oblíbené "já to říkal(a)" a budou se tvářit, že to bylo zřejmé na první pohled. Ti největší borci budou tvrdit, že znají přesný důvod propadu cen. Ale Ben Carlson ze společnosti Ritholtz Wealth Management má jasno: "Je velký rozdíl mezi tím, co o trzích víme, a tím, co na trzích vyděláme."

Michael Lewis to ve své knize Panic: The Story of Modern Financial Insanity popisuje ještě trochu obšírněji:

Literatura o burzovních boomech a pádech je většinou psána lhostejným tónem někoho, kdo se cítí jako vševědoucí vypravěč s darem odhalovat lidskou pošetilost. Autoři bývají sarkastičtí a působí pobaveně, čtenář podle nich sdílí jejich vědomosti a rozumí tomu, že trhy byly vždy takové, že to, co se děje na Wall Street, není ničím novým pod sluncem. Ve zpětném zrcátku je vše jasné. Ale kdyby bylo vše opravdu zřejmé, autoři těchto příběhů o lidské hlouposti by byli dávno bohatí - ušetřili by si námahu s psaním knih o finančním bláznovství a otevřeli by hedgeový fond.

Nikdy není zcela jasné, co je pod pokličkou toho kterého boomu. Finanční historie se zřídkakdy opakuje, ba i rýmuje. Finanční trhy fungují na principu volných veršů a je jedno, jak podrobně jste je studovali či kolikrát jste přečetli nějakou knihu o krachu na finančním trhu. Vždy se nakonec vystavujete riziku, že vás pohltí aktuální nálada.

Pochopení finanční historie je pro úspěch investora určitě výhoda, ale ne všelék. S výhodou onoho zpětného zrcátka působí minulost příliš jednoduše. Při snaze předvídat vývoj může být naopak přílišná sebedůvěra na škodu, mohla by vést třeba k podobným větám:

• Samozřejmě, že bych po pádu v roce 1987 koupil akcie.
• Samozřejmě, že bych prodal technologické akcie před prasknutím internetové bubliny.
• Samozřejmě, že využívání páky na nemovitostním trhu po roce 2000 byl hloupý nápad.
• Samozřejmě, že bych nakupoval akcie na dně v březnu 2009.

Lidé si rádi namlouvají, že by se chybám investorů z minulosti vyhnuli. Navíc zapomínají na chyby, které sami udělali. Lidé se přeceňují, ačkoli nedokáží potlačit své přirozené instinkty.

Stejné je to s takzvaným zpětným testováním. To většinou dopadne dobře, protože je při něm testující disciplinovaný. Ale až skutečnost ukáže, že rady jako "držte se ceny" a "uvažujte a jednejte dlouhodobě" nejsou pouhé fráze. I proto je vhodné dopředu zjistit, jak investor reaguje na rizika a zajistit správnou alokaci aktiv. Jen díky té je možné ustát propady na trzích.

Vedle toho je potřeba mít finanční rezervu, díky které investor nemusí prodávat, jakmile se na trzích něco semele. "V podstatě potřebujete jen sebekázeň, úspory a nervy, které vám pomohou dodržovat plán. Není to snadný úkol, úspěšné investování je náročné na zvládání emocí," říká Carlson.

Dnes vypadá vše jednoduše, ale nebude to tak navždy. Na druhou stranu, i když "to dopadne špatně", akciové trhy budou fungovat i po nástupu medvěda. "Ve zpětném zrcátku to bude vypadat jasně, ale až poté, co se trhy vzpamatují z nejsilnějšího úderu. Základem je připravit se již dnes na něco, co může nastat kdykoli v budoucnu," uzavírá Carlson.

Zdroj: A Wealth of Common Sense