Několik lekcí z největšího akciového býčího trhu tohoto tisíciletí

Od března 2009 prakticky "neexistovaly" úrokové sazby, dluhopisy vynášely alespoň něco snad jen díky nízké inflaci a akcie předvedly úžasné výkony. Před šesti lety to asi očekával málokdo. Silný býčí trh investorům udělil řadu lekcí.

S Fedem nelze bojovat

Dnes je to zřejmé většině, ale mnozí to říkali daleko dříve. Že se s Fedem nebojuje, platí již několik dekád. Při úrokových sazbách kolem nuly, které se staly skutečností po recesi v roce 2008, a za nízkých výnosů z hotovosti byli investoři nuceni sázet na riziková aktiva.

Ne všem se ale podařilo vydělat na tom, čemu se říká levné peníze. Hromadit hotovost, když se trhům nedaří, a nakupovat, když jdou nahoru, je těžké. Většina investorů a správců aktiv počítala s tím, že Fed zkrátka nedokáže zázraky. Mýlili se.

Makroekonomika při vydělávání peněz nepomáhá

Nový ekonomický normál, který předpovídal Bill Gross a jenž převzali profesionální investoři a správci aktiv, počítal kvůli velkému zadlužení spotřebitelů, firem i vlád se zpomalením ekonomického růstu na mnoho let. Stalo se, proces snižování zadlužení skutečně brání růstu v rozvinutých zemích a jejich ekonomické oživení lze považovat za leccos, jen ne za silný růst.

Grossovi a spol. ale unikly dva důležité faktory, které podpořily růst ceny akcií. Jedním z nich je dlouhodobě nízká inflace. Gross v roce 2009 očekával rychlý nárůst inflace v horizontu tří až pěti let, což by akciím skutečně ublížilo, ale k tomu nedošlo. Druhým problémem "nového normálu" je spořivost firem, pokud jde o náklady na mzdy, která jim pomáhá zvyšovat zisky. Silný růst HDP se nedostavil a mzdy nerostou, ale firmám se daří. To pomáhalo cenám akcií.

Pozor na neústupné teoretiky

Po propadech z podzimu 2008 se na trhu objevilo mnoho medvědů, kteří byli přesvědčeni o síle nového trendu. Podle nich mělo jít o začátek dlouhotrvajícího propadu reflektujícího prohnilé základy světových trhů. Další kolaps byl podle nich nevyhnutelný.

Zpočátku to tak vypadalo, ale nakonec se ukázalo, že úspěšnější ve svých předpovědích byli ti, kteří byli ochotni reagovat na aktuální podmínky a nebáli se své predikce upravit, případně přiznat chybu. Ti, kteří si za svými názory stáli za každou cenu a nebáli se je hlasitě prezentovat, však byli slyšet mnohem častěji. Média podobné typy milují a většina investorů také. V dobách, kdy "na ulicích teče krev", mají investoři tendenci hledat bezpečí a poslouchat ty, kteří mají patent na rozum.

Jeden indikátor nestačí

Nějaký indikátor může třeba i několik let výtečně fungovat, ale to neznamená, že investor, který se jím řídí, bude na správné straně nabídky a poptávky. Sílu a schopnost indikátoru signalizovat vývoj nemusí odhalit pouze krizová situace. Příkladem je CAPE (cyklicky očištěný poměr ceny akcií a zisku na akcii), někdy také Shillerovo P/E. Podle něj byly akciové trhy již v červenci 2011 silně nadhodnocené, býčí trend ale pokračoval i v dalších letech.

Lekce pro budoucnost

Lekce udělené býčím trhem by měly být i lekcemi pro příští medvědí trh. Přestože snem každého investora je přežití medvědího trendu bez úhony, skutečná příležitost se skrývá ve schopnosti včasného odhalení nového býčího trhu. Před šesti lety většina investorů poslouchala řeči o tom, co se pokazí, namísto toho aby hledala způsob, co je potřeba k tomu, aby "to" udělali správně.

Zdroj: Morningstar