Teplárenství jako investiční příležitost

Navzdory různým scénářům klimatologů ohledně globálního oteplování stále platí, že po podzimu přijde zima a že je v zimě potřeba topit. Dokud bude platit tato premisa, bude existovat byznys zvaný teplárenství. Jak ho uchopit jako investiční příležitost? A pro jaké typy investorů může být sektor výroby tepla zajímavý?
Investice do teplárenství
Podíváme-li se na teplárenství očima ekonoma, jedná se o poměrně dlouhodobě stabilní byznys, který je jen málo ovlivněn fází hospodářského cyklu. Zda doma v zimě topit, není zdaleka tak složité rozhodování jako například to, zda si rodina koupí nový vůz, nebo to odloží až na příští rok. Potřeba tepla patří v Maslowově pyramidě potřeb člověka k těm nejzákladnějším a od toho se odvíjí i charakteristika výroby tepla jako podnikání či investice.
Teplárenství je zároveň podnikáním, které je regulované ze strany státu, což přináší určité garance pro odběratele, ale také pro investory. Vzhledem k tomu, že lze obor zařadit mezi relativně stabilní, dlouhodobé a konzervativní investice, považujeme některé projekty do něj spadající za zajímavé i my. Investoři do energetiky v ČR ostatně v současné nejisté době nemají v rámci sektoru příliš mnoho alternativ.
Investiční příležitosti v teplárenství v ČR
Teplárenství, podobně jako zbytek energetického sektoru, je obecně doménou velkých nadnárodních hráčů. Pro menšího investora v řádech milionů či desítek milionů Kč se mnoho příležitostí nenabízí, pokud pomineme možnost koupit akcie veřejně obchodovaných společností s podobným zaměřením. I v ČR například působí německá firma MVV Energie, jež je kótována na burze v Hannoveru. V případě nákupu burzovních titulů bude strategii investování nutné logicky doplnit o další kroky, jako je ocenění akcie, časování nákupu, posouzení tržních a jiných druhotných rizik a posouzení managementu a dalších aktivit společnosti.
Dále se budu zabývat privátními projekty, u nichž se investor může zaměřit přímo na jádro byznysu. V této skupině je potřeba hledat takové projekty, v nichž investor získá určitou konkurenční výhodu, a zároveň jsou tyto příležitosti pod rozlišovací schopností velkých hráčů, kteří jinak bývají nepříjemnými konkurenty.
Investor může investovat do teplárenství různě:
- Bioplynové stanice Zde je teplo druhotným ("odpadním") produktem po primární výrobě elektřiny. Pokud je bioplynová stanice postavena ve vhodné lokalitě, může investor mimo příjmy za prodanou elektřinu utržit i nemalé peníze za prodej tepla. Bioplynové stanice jsou však v posledních letech skloňovány podobně jako fotovoltaické elektrárny v souvislosti s dotacemi a poměrně velkým rozmachem. To v mnoha investorech vyvolává obavy ohledně budoucího legislativního vývoje a rentability takové investice, jelikož je tato z velké části závislá na dotované složce ceny elektřiny.
- Přímá výroba tepla Zde se jedná o projekty přímých výtopen, které kromě častého využití kogenerace (využití části tepla k sekundární výrobě elektřiny) jsou primárně stavěné za účelem uspokojení tepelných potřeb odběratelů. Ty lze rozdělit na centrální zdroje tepla (CZT), které využívají kumulačních efektů díky celé řadě odběratelů, a na lokální zdroje, které umožňují uspokojit např. specifické tepelné požadavky konkrétních klientů.
- Technologie a služby navázané na teplárenství Například výroba a vývoj technologií pro teplárenství, výroba a prodej paliv nebo servisní a administrační služby pro výrobce tepla.
Cenová mapa ČR
Ačkoli by se teplo dalo považovat za standardizovanou komoditu, jeho cena se napříč ČR liší až v řádech stovek procent. Za oblasti s levným teplem se obecně dají označit vysoce industrializované oblasti nebo oblasti v blízkosti uhelných elektráren, kde teplo vzniká jako "odpadní" produkt. Příkladem může být okolí Pardubic, kde je využíváno odpadní teplo z elektrárny Opatovice a cena se pohybuje okolo 200 až 300 Kč/GJ bez DPH. Do spodní části cenového pásma také často spadají plynofikované oblasti. Naopak do horní části cenového pásma, kde se teplo pohybuje mnohdy i okolo 900 Kč/GJ, lze zařadit horské či odlehlé oblasti, které nejsou plynofikované, kde často jediným zdrojem topení bývá lehký topný olej, elektřina či LPG.
I přes regulaci odvětví státem dochází často ke zneužívání postavení dodavatele a manipulaci s cenou a oprávněnými náklady. Zákon zároveň připouští přenášet ztráty při dopravě tepla na odběratele, čímž se ztrácí motivace výrobce k efektivnímu provozu. Kde však selhávají zákony lidské, spolehlivě fungují zákony přírodní a ekonomické. Díky tomu se tak objevují tržní příležitosti, které umožňují ušetřit náklady odběratelům, ale přesto dosáhnout zajímavého zisku pro investory.
Paliva a technologie
Použité palivo a technologie jsou základními parametry teplárenských projektů. Od nich se odvíjí jak náklady provozu, tak pořizovací cena technologie nebo dodatečné úřední či ekologické konsekvence. Vzhledem k tomu, že jsou teplárenské projekty dlouhodobé investice, je rozhodnutí, jaká paliva se budou využívat, strategickou otázkou číslo jedna.
- Konvenční paliva, jako jsou plyn či uhlí, často vycházejí nejlevněji jak na pořízení, tak na provoz. Nesou s sebou však také řadu druhotných rizik. Obě komodity jsou nakupovány od významně oligopolních dodavatelů, ať už se jedná o východoevropské dodavatele a dopravce plynu, nebo o české uhelné společnosti. Všichni si asi vzpomínáme na plynovou krizi na začátku roku 2009, v médiích propíraná bitva ČEZ proti CzechCoal o cenu uhlí také není ničím novým. To, že určité palivo je levné a dostupné dnes, neznamená, že musí být vhodné i za pět nebo deset let. Lze také počítat s určitými ekologickými opatřeními či daněmi, a to především u uhlí a dalších paliv s vysokým obsahem škodlivých emisí při spalování.
- Nová paliva, jako jsou různé druhy pelet, štěpka či další produkty ze dřeva, mohou být zajímavou alternativou. Při uvažování o nich ale je také potřeba přistupovat k věci s chladnou hlavou a nepodléhat sezónním trendům. U těchto paliv je důležité, zda mají pouze lokální charakter, nebo nalezneme více dodavatelů na rozsáhlejším území. Lokálním palivem je například dřevní štěpka, která byla díky štědré podpoře spalování masově odebírána velkými odběrateli. To způsobilo řadu významných problémů menším odběratelům, kteří najednou měli problém s dodávkami suroviny.
Důležitým faktorem je také stejnorodost komodity, respektive to, zda je to komodita standardizovaná. Standardizovanou komoditou jsou například topné dřevní pelety. V případě, že palivo standardizované není, je potřeba počítat se zvýšenými náklady na provoz v podobě nutné kontroly jakosti a občasných řešení sporů s dodavateli.
Prakticky u všech typů paliva mimo plyn je také důležitá dlouhodobá dostupnost a logistika, protože zejména v zimním období dochází k plnému vytížení mnoha dodavatelů a výpadky v dodávkách mohou mít za následek smluvní pokuty ze strany odběratelů tepla, v krajních případech i odstoupení od smlouvy.
U paliv, která jsou vyráběna především jako odpadní produkty provozů, které se primárně zabývají jinou činností, by pečlivý analytik měl věnovat pozornost i celkové kondici tohoto primárního odvětví. Je totiž pravděpodobné, že v případě útlumu primárního odvětví nastanou problémy i s dostupností odpadního produktu.
Charakteristika investice
Shrneme-li fakta, lze teplárenství označit za sektor, který nabízí střednědobé až dlouhodobé investiční příležitosti. Jedná se o investice s meziročně relativně stabilním cash flow, daným především dlouhodobými smlouvami a predikovatelnými topnými sezónami. Teplárenství je oborem kapitálově náročným, což může být určitou překážkou při realizaci projektů, na druhou stranu ale tento fakt tvoří přirozenou bariéru pro nahodilou změnu dodavatele u již získaného klienta. To, že jsou tyto investice poměrně předvídatelné a stabilní, je také důvodem, proč je možné se u teplárenských projektů úspěšně obracet s žádostmi o spolufinancování na bankovní domy.
Teplárenské investice jsou poměrně náročné na kvalitu managementu, který musí mít dostatečnou zkušenost s jednáním s kvalifikovanými zákazníky a regulatorními orgány. Teplárenství obecně není odvětvím, kde by investor mohl očekávat několikanásobný zisk na investici v horizontu pár měsíců, na druhou stranu je to ale byznys s poměrně predikovatelnými a řiditelnými riziky. Investice v teplárenství jsou zároveň poměrně dobře prodejné i v dobách, které akvizicím v jiných odvětvích ekonomiky příliš nepřejí.
Typickým investorem do teplárenství je dlouhodobě uvažující investor, který preferuje konzervativní typy investic, ideálně podložené fyzickými aktivy, jako jsou například investoři do nemovitostí nebo investoři do jiných oblastí energetiky. Patříte-li mezi takové investory i vy, zvažte, zda teplárenství nebude zajímavou alternativou ve vašem portfoliu.
Doporučujeme
Aktuality

