KONTEXT: Orwell na steroidech aneb Proč se nebát (de)globalizace

Svět (post)covidový #1: K úspěchu jsou potřeba mozek i svaly, važme si jich

Pokud se bavíte se Švýcarem, s Němcem, s občanem takřka jakékoli rozvinuté země o budoucnosti, nejspíše uslyšíte něco jako "naše země ztrácí, nejsme inovativní" a podobné pesimistické výlevy. V tomto se tedy nijak zvláště nelišíte, svoji vlastní zemi lidé většinou nahlížejí kritičtěji než ty okolní.

Ve Švýcarsku panují obavy, že je ekonomika kvůli provázanosti s globálním hospodářstvím prostřednictvím řetězců v ohrožení. Přitom opakovaně zvládlo neskutečné výzvy. Osobně jsem se třeba obávala, že poslední finanční krize zlikviduje veškerý zpracovatelský průmysl, a ona jej naopak v mnoha ohledech posílila. Bylo to do značné míry díky kvalitnímu vzdělávacímu systému. Ve Švýcarsku jen pětina populace dosáhne na univerzitní vzdělání. Ti, kteří vysokoškolský diplom nemají, jsou nicméně firmami a společností dobře ohodnoceni a ceněni. A právě to by byla moje první rada: Važte si i manuálních pracovníků, zajistěte jim solidní platy a patřičnou společenskou prestiž. Jsou totiž potřeba stejně jako PhD.

Svět (post)covidový #2: Stát má byznysu sloužit, ne házet klacky pod nohy

Vláda musí sama sebe vnímat tak, že je jejím zadáním pomáhat vytvářet hodnotu. Může například odstranit bariéry komplikující logistiku nebo vytvořit podmínky, díky kterým se objeví robustnější a bohatší podnikatelské prostředí, jehož součástí je i manufaktura meziproduktů. Pokud totiž chcete uspět na globálním trhu a zařadit se do globálních řetězců, musíte mít možnost dovážet i vyvážet efektivně a levně.

Země jako Švýcarsko a Česko přitom nemají jinou možnost než být součástí globálních řetězců. Jejich domácí trhy jsou příliš malé. Švýcarsko tuto premisu akceptuje a pracuje s ní, a možná právě proto je to jediná země, alespoň co vím, která má s Čínou přebytek ve vzájemném obchodu (co se hodnoty týče, nikoli objemu). Daří se to i díky tomu, že stát komunikuje na mikroúrovni s každou firmou, ptá se jí, co potřebuje, aby byla úspěšná. Podobné vnímání vlády a státu jako poskytovatele služby je nesmírně důležité, právě to by z Česka udělalo mnohem agilnějšího hráče.

Svět (post)covidový #3: Globalizace, jak ji známe, je mrtvá. Ať žije globalizace!

Díky globalizaci nežije miliarda lidí v chudobě, což je fenomenální úspěch. V důsledku otevírání hranic se bohužel také objevili lidé a celé regiony, jejichž životní úroveň se snížila. Tito lidé zvolili v USA, Británii, Maďarsku, Polsku a v dalších zemích populistické vlády, které se staví proti svobodnému pohybu zboží a lidí. Růst objemu přeshraničních toků ve vybraných kapitolách, například v případě zboží či mezinárodního obchodu, tak zpomaluje.

Mě to nepřekvapuje, nemyslím si ale, že se dočkáme kompletního či většinového stažení globální výroby do regionů, to je nerealistické. Vejce, která jsme rozmíchali, do původní podoby nesmícháme. I kdyby nastoupily v Německu, Francii, Británii a USA hodně autoritativní vlády, nepovedlo by se jim přemoci jistou ekonomickou logiku, která globalizaci poháněla a na níž tato stojí. Nikdo nechce mít zítra méně, než má dnes. Nikdo nechce zítra platit násobky stávajících cen za produkty běžné spotřeby. Žádná společnost by podobný cenový skok netolerovala.

Knihu Orwell na steroidech: Průvodce chaosem 21. století si můžete objednat ZDE. Společně s Bublu Thakur-Weigold v ní své vize a tipy nabízejí ekonom Pavel Kysilka, autor sci-fi Ondřej Neff, hrabě František Kinský a dalších osmnáct předních intelektuálů z Česka i zahraničí.