České investice jako v Prodané nevěstě
Pod hlavičkou Evropské komise vyšla nedávno studie vývoje přímých zahraničních investic (FDI) do Česka. Komentář k ní nabízí analytik Michal Skořepa z České spořitelny.
Vedle jiných zajímavých údajů nabídla studie i graf, který v rámci tří středoevropských zemí srovnává složení přišlých investic podle země počátečního investora (pokud tedy například občan USA poslal do Česka přímou investici tak, že ji provedla firma sídlící v Irsku, je investice v grafu zařazena do investic z USA, nikoli z Irska).
Velice zajímavá je poslední kategorie (poslední tři sloupce). Přes 5 % investic, které do Česka přišly jako cizí, ve skutečnosti učinili Češi, ovšem skrze firmy založené v zahraničí. Z toho plyne, že část z Česka odcházejících dividend putuje ve skutečnosti na zahraniční účty Čechům. Nejeden český investor se tedy chová jako Jeník z Prodané nevěsty – našinec se tváří jako cizinec, protože mu z toho kynou jisté výhody.
Lze předpokládat, že u řady investic, zejména z některých nepříliš transparentních jurisdikcí (kde je právě tato vlastnost mnohdy hlavním lákadlem), je vypátrání skutečného počátečního investora pro tvůrce těchto statistik doslova mission impossible. Čísla v posledním sloupci je tedy potřeba chápat jako spodní odhad skutečného rozsahu tohoto jevu zvaného round-tripping (peníze putují z Česka a zase zpět).
Z grafu se zdá, že v Maďarsku se round-tripping nepěstuje (nebo jej tamní statistici zatím nedokázali odhalit). Tato a mnohé jiné maďarské statistiky FDI jsou však výrazně vychýleny skutečností, že polovina všech FDI, které přišly do Maďarska, využívá tuto zemi jen jako přestupní stanici a odchází zase jinam (zřejmě hlavně z daňových důvodů, jak vysvětlili Blanchard a Acalin).
Zdroj: Česká spořitelna
