Dividendy versus zpětné odkupy: Co je pro investory lepší?
V poslední době firmy sedí na hromadách hotovosti. Berkshire Hathaway a Apple jsou dva často omílané případy, ale nadbytek hotovostních rezerv je trend patrný v rozvahách většiny firem. Společnosti tak stojí před volbou, co udělat s penězi, které nechtějí investovat. Pro koho je výhodnější dividenda, pro koho zpětný odkup?
"Manažeři vnímají dividendy a zpětné odkupy velmi odlišně a mnohdy si nejsou jistí tím, který způsob zvolit," píšou v poznámce analytici z Credit Suisse Michael Mauboussin a Dan Callahan.
V ideálním světě, konstatují analytici, by mezi těmito dvěma variantami nebyl rozdíl. Pokud by transakční náklady a zdanění byly stejné (shodovaly by se výší a obdobím), investoři by prostředky reinvestovali a akcie by se pohybovala na férové ceně, pak by mezi dividendou a zpětným odkupem rozdíl nebyl. Investoři by pro zachování stejného podílu ve společnosti mohli buď reinvestovat dividendu jinde na trhu, nebo by v případě zpětného odkupu mohli přebytečnou část akcií společnosti prodat.
Ve skutečném světě tento předpoklad nefunguje. Zpětný odkup dává investorům více možností, protože mohou sami kontrolovat, kdy prodají, a kdy tedy budou muset platit daň, zatímco dividenda podléhá zdanění okamžitě. Tím, co vede v reálném světě k největšímu rozdílu mezi dividendami a zpětnými odkupy, je však poslední předpoklad - akcie se ne vždy obchodují na férové ceně.
Pokud je akcie nadhodnocena, program zpětného odkupu je výhodnější pro prodejce, protože tento valuační rozdíl využijí ve svůj prospěch (mohou hotovost získanou prodejem investovat do hodnotově zajímavějších akcií). Pokud se akcie obchoduje "pod cenou", z programu zpětného odkupu více vytěží ti, kteří budou akcie společnosti (která se tímto stává hodnotnější) držet. Dividenda se k oběma výše zmíněným typům investorů chová bez rozdílu.
V reálném světě je ovšem jen málokdy zřejmé, zda je akcie nadhodnocena, nebo podhodnocena. Dalo by se však očekávat, že investoři budou vždy preferovat programy zpětných odkupů, protože z principu nedrží pozice v akciích, jež považují za nadhodnocené.
Pro manažery, kteří se rozhodují, jak "rozdat" investorům přebytečnou hotovost, mají Mauboussin a Callahan malou radu. "Firma by měla zadržet zisky, pokud z nich je schopna získat míru výnosu převyšující náklady kapitálu. Pokud však dokážou získat vyšší míru výnosu z kapitálu investoři, měla by jim ho rozdělit," tvrdí analytici.
Zdroj: Credit Suisse
