Tady se rodí česká ekonomická katastrofa. Věnujme pozornost dětem, opak je drahý

Nejde jen o nedostatek financí nebo učitelů, o to, jestli nakoupit tablety do každé třídy, zakázat telefony nebo jestli děti musejí vědět více o Mezopotámii než o komunismu. Jde o dítě, které má výjimečné schopnosti, ale nikdo si toho nevšiml.

Letos zveřejněná data Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové z think-tanku IDEA při CERGE-EI vysílají zřetelné a hlasité varování: V Česku přehlížíme desetitisíce nadaných dětí, které by mohly být motorem budoucí prosperity. Ale protože neodpovídají představám systému (a často ani svých rodičů), zůstávají mnohdy neviditelné. A to není jenom chyba školství, je to ekonomická katastrofa v přímém přenosu.

Škoda talentu

Podle oficiálních statistik máme v základních školách pouze 0,2 % "nadaných žáků". To by odpovídalo zhruba dvěma dětem na každých tisíc. Jenže analýza výsledků mezinárodních testů TIMSS a PISA vyznívá úplně jinak. Podle ní je ve 4. třídách nadaných dětí přes 10 %, mezi 15letými dokonce 13 %, z toho 3 % mimořádně nadaných.

Rozdíl je to zásadní. Znamená to, že v praxi přehlížíme přes 90 % dětí, které mají potenciál vysoce nad průměrem. A to jsme pořád jen u kvantitativního nadání, tedy u schopnosti logického myšlení v matematickém kontextu. To přitom OECD i ekonomická literatura dávají do přímé souvislosti s inovacemi, vědou a technologickým pokrokem.

Jinými slovy, ztrácíme generaci lidí, kteří by mohli jednou navrhnout lék na rakovinu nebo nový algoritmus pro umělou inteligenci, případně opravit český daňový systém a digitalizovat stát.

Proč se to děje? Protože systém nevidí to, co nečeká. Český školský systém v identifikaci nadání selhává, protože se spoléhá na výběr "na oko" – dítě se musí někam nahlásit, někdo ho musí doporučit, škola osloví poradnu a podobně. Jenže nejtalentovanější mozky mnohdy nevynikají hlasitostí nebo kázeňským výkonem. Často to bývají introverti, někdy z chudých rodin, jindy pak třeba holky, které do matematického stereotypu zkrátka "nesedí". Výsledky testů ukazují, že:

• třetina nadaných dětí vyrůstá ve znevýhodněném prostředí, tedy bez vysokoškolsky vzdělaných rodičů, s nedostatkem podnětů nebo učebních pomůcek;
• dívky jsou systematicky přehlížené, protože zatímco v reálu tvoří téměř polovinu nadaných, oficiální čísla uvádějí pouze 25 %;
• mnoho nadaných dětí se nedostane na odpovídající střední nebo vysokou školu, protože rodiče ani netuší, že jejich dítě má výjimečné schopnosti.

V jiné zemi by takové děti měly speciální program, individuální plán, možná přístup ke kouči. U nás často slyší "počkáme, až ti půjde i čeština" nebo "není potřeba vyčuhovat".

Česko potřebuje změnu

Když se bavíme o růstových strategiích pro Česko, tedy o tom, jak se "vymanit z pasti levné práce", zvýšit produktivitu a zlepšit inovační kapacitu, často zaznívá mantra o "potřebě změnit strukturu ekonomiky". To je v pořádku. Ale otázka zní: Kdo to má udělat, když včas nepoznáme talenty a nepodpoříme je, nebo jim dokonce ani neumožníme studovat?

Růst je stále více poháněn "intelektuálním kapitálem", tedy lidmi s vysokou kognitivní kapacitou, schopností tvořit nové věci, rozumět systémům, navrhovat algoritmy a optimalizovat procesy. A přesně tyto lidi, kvantitativně nadané děti, v Česku ztrácíme. Ne proto, že by tu nebyly. Ale proto, že nepřicházejí z těch správných rodin, nemají správné skóre v češtině, případně se jejich rodiče neumějí ozvat na třídní schůzce. To není jen pedagogický problém, to je strukturální ztráta potenciálu celé ekonomiky.

Co s tím? Federičová s Bičákovou doporučují něco, co dává smysl, tedy plošnou identifikaci nadání na školách s využitím nástrojů, které máme (testy, data, dotazníky). A hlavně cílenou podporu ohrožených skupin, to znamená dívek a dětí ze znevýhodněného prostředí.

To ale nestačí. Potřebujeme změnu kultury. Potřebujeme si jako společnost přiznat, že nadání se nerodí jen v lepších čtvrtích Prahy nebo v rodinách s knihovnou. Může přijít odkudkoli. A je na nás, jestli takové dítě dostane příležitost, nebo se z něj stane další frustrovaný středoškolák, který na matematice slyšel jenom to, že je "moc rychlý a měl by se krotit".

Česko má problém s produktivitou, růstem a inovacemi. Ano, to víme. Možná největší problém ale máme s představou o tom, kdo všechno může být úspěšný. Někdy to totiž není dítě, které se hezky hlásí. Někdy je to ten, koho nikdo neposlouchá. Ale umí vyřešit věci, které jiné ani nenapadne začít počítat. V takových je budoucí růst. A nevidět to znamená být chudí. Nejen ekonomicky, ale i mentálně.

---

_{Celou studii Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání včetně dalších grafů najdete zde: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_03_2025_Kvantitativne_nadani_0502.pdf}