Fukušima byla začátkem konce jádra. Slunce, voda a vzduch (z)vítězí, myslí si zelená alternativa

Kvůli událostem v Japonsku se stala jaderná energetika terčem kritiky. Řekla byste s dvouletým odstupem, že šlo o zásadní obrat v přístupu k tomuto zdroji?

Myslím si, že jsme se dočkali obratu. Podle mě se objevily vážné pochybnosti o jaderné energetice. Uvědomili jsme si, že na některé otázky související s tímto zdrojem neumí nikdo odpovědět. Nevíme třeba, co dělat s odpadem. Navíc, pokud se objeví problémy s jadernou energetikou, jde skutečně o velké problémy, což potvrzují i události v Japonsku. To všechno musíme brát v úvahu, když přemýšlíme o tom, jak zajistit dostatek energie v budoucnu. I proto bychom podle mě měli začít uvažovat o dalších zdrojích, které jsou k dispozici.

Po Fukušimě se poptávka po alternativních zdrojích energií výrazně zvýšila. Některé solární projekty v Česku nebo ve Španělsku ale skončily fiaskem, takže nadšení postupně ochladlo. Co čekat nyní?

Zmíněné události se na zájmu o alternativní zdroje energií samozřejmě podepsaly. Musíme si ale uvědomit, že tyto zdroje – navzdory veškeré publicitě – zatím nebyly veřejnosti pořádně představeny. Psalo se zejména o problémech a kauzách s nimi spojených. Je potřeba udělat kampaně a vše vysvětlit, bez toho to nepůjde. Dnes sice chápeme potřebu redukovat množství škodlivin v ovzduší, ale to nestačí. Musí být vytvořen úplně nový energetický mix.

Jak v době škrtů přesvědčit lidi o tom, že je potřeba investovat do nových zdrojů energií?

To je úkol vlád. Musejí vysvětlit lidem jak potíže spojené s přechodem na alternativní zdroje, tak to, že prostě není zbytí, že je potřeba tento přechod podpořit. To není jednoduché. Nedostatek podpory navíc není jediným problémem, jemuž čelíme. Například u nás v Británii bojujeme jak s nedostatkem investic do alternativní energetiky, tak s tím, že nám chybí odborníci, kteří by oboru skutečně rozuměli. Vláda sice vytvořila miliony nových pracovních míst v tomto odvětví, ale obsadila je lidmi, kteří s alternativní energetikou nemají zkušenosti.

I tak je britská vláda v porovnání s většinou Evropy v této oblasti docela aktivní. Hrozí podle vás, že kvůli pokračujícím hospodářským problémům i ona ve svých snahách poleví?

V poslední době se přechod na alternativní zdroje bohužel několikrát zadrhl. Nám se to nelíbí a snažíme se proti tomu bojovat. Vždyť alternativní energetika nabízí řadu výhod, například vytvoření celého nového odvětví, nových pracovních míst, externality jako rozvoj elektromobilů a tak dále. To všechno by přitom podpořilo růst britské ekonomiky.

Sice propagujete alternativu, ale zároveň mluvíte o potřebě velkých investic do jádra. Znamená to, že kvůli neschopnosti budovat dostatečné kapacity odchod od jádra zatím nedoporučujete?

Podle nás by se současné jaderné elektrárny měly nechat běžet, dokud nevyprší jejich životnost. Investice, o nichž mluvíme, souvisejí s jejich zajištěním, s jejich bezpečností. Nové by se už podle nás budovat neměly. Řešením ale není jen stavba nových zdrojů energie, ale i postupné snižování poptávky po ní. A to není tak složité, stačí pár jednoduchých kroků, jako jsou třeba zateplování budov nebo vhodná regulace osvětlení. Jde zapracovat na tom, co již nyní nějak funguje.

Když už jsme u věcí, které jsou k dispozici, co si myslíte o využívání starých zdrojů energie, jako je třeba uhlí, s pomocí nových technologií, jež jsou přátelštější k životnímu prostředí?

Tyto technologie jsou zatím nevyzkoušené, takže nevíme, jaký dopad budou mít na životní prostředí. Takzvaná alternativa naopak již prošla značným vývojem a klidně může nahradit současné uhelné a jaderné elektrárny. Proto bychom se jí měli držet a neexperimentovat. Podle nás jsou technologie, které v tuto chvíli máme k dispozici, dostačující. Jde jen o to je začít pořádně využívat.

Buďme konkrétní: Kolik solárních panelů nebo větrných elektráren je potřeba postavit, aby byla pokryta současná poptávka po elektřině ve Velké Británii a v celé Evropě?

Připomínám, že nejdůležitější je snížit poptávku po elektřině. Co se pokrytí budoucí poptávky týče, máme mnoho možností, jak toho dosáhnout. Británie má jako ostrovní stát například obrovský potenciál v pobřežních větrných elektrárnách. Španělsko a Itálie se zase díky dostatku slunečných dnů mohu ve větší míře spolehnout na solární energii. Střední Evropa by mohla vsadit třeba na energii z biomasy. A nezapomínejme na potenciál zemního plynu.

Dosud jsme v souvislosti s přechodem na alternativní zdroje energií mluvili zejména o tom, co a jak by měl dělat stát. Jakou roli by podle vás měl – nebo mohl – hrát trh?

V ideálním případě vše podpoří a poskytne dostatečné finanční zázemí. Jistě, je otázkou, zda je možné v dnešní době dravého kapitalismu počítat s takovým přístupem. K úspěšnému přechodu na nový energetický mix je totiž potřeba regulovat poptávku, snižovat spotřebu energie a dělat další zásahy do tržního prostředí. To se firmám líbit nebude. Dnes se obchodníci snaží nabídnout všechno všem, což se s potřebnou ekologickou politikou prostě neslučuje. My se snažíme regulovat spotřebu energie, chceme o třetinu omezit letový provoz a snížit výrobu a spotřebu masa až o 80 %. Právě to totiž velkou měrou přispívá ke znečištění planety. Podobné kroky jsou samozřejmě nepopulární a se současným nastavením společnosti si tykat nebudou, to víme.

Co se tedy podle vás bude dál dít? Budou nutné změny probíhat pozvolna a bezbolestně, nebo nás stihne jedna velká a komplikovaná krize šok, který si vynutí skokovou změnu?

Pokud začneme se změnami hned, můžeme na nový model fungování společnosti přejít pozvolna a bezbolestně, a vyhnout se tak větším problémům. Stačí postupně snižovat spotřebu energie, omezovat letový provoz nebo jíst méně masa. Je prostě potřeba si uvědomit, že problémy spjaté s klimatickými změnami se dotknou nás všech a mohou vést k vážným konfliktům. Vyspělé státy by v tom měly jít příkladem a začít s tím něco dělat co možná nejdříve.