KONTEXT: Rozděl (se) a panuj aneb Co musí ČEZ udělat, aby ustál revoluci v energetice

Diktují českou energetickou koncepci politici, nebo lidé z ČEZ?

Je to uzavřený kruh, a to podle mě i personálně. Jsou to lidé, kteří neustále kolují mezi ministerstvem průmyslu a obchodu, ČEPS a ČEZ. Jsou to lidé, kteří koncepce historicky tvoří a těžko přistupují na změny, ke kterým dochází na energetickém trhu. Ještě před pěti lety se německé energii vysmívali, před třemi lety tvrdili, že se to zlomí a my Německo přechytračíme, že ještě Němci budou rádi, že budou mít naši energii. Před rokem říkali, že není možné, aby například spotřeba elektřiny klesala, když roste HDP. Přitom se zase a znovu děje úplný opak, vše jde proti koncepcím, které se vytvářejí. Chce to radikální změnu, a to jak v politice ČEZ, tak na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Jak by se měl ČEZ připravit na energetickou realitu 21. století?

To, že ČEZ aktuálně něco připravuje, že bude lidem financovat solární panely na střechách, že se bude očekávané vlny decentralizace aktivně účastnit, je zástupné téma. Zástupné téma, jímž je zastírán hluboký problém, který ČEZ má. Manažeři ČEZ o těchto věcech mluví, protože je to v současnosti sexy, politici rádi slyší, že ČEZ je moderní a tak dále.

Nicméně problém v ČEZ je mnohem hlubší. Stačí se podívat do Německa, co tam připravují velké energetiky, které mimochodem němečtí politici připravili za posledních pět let o tři čtvrtiny jejich tržní hodnoty. Připravují se na rozdělení, kterým ale rozhodně nechtějí zachraňovat situaci. Jde o promyšlený krok, který tyto firmy připravuje na budoucnost. A ČEZ je nyní ve stejné situaci.

Proč je nutné ČEZ rozdělit a jak do toho (ne)zapadá energie z jádra?

ČEZ mluví o tom, že chce dělat novou, revoluční energetiku, tu decentralizovanou (mikrokogenerace a tak dále). Musíme si ale uvědomit, že v té společnosti jsou aktuálně hnědouhelné elektrárny, černouhelné elektrárny a jaderné elektrárny. Hlavním úkolem oné revoluční části přitom je sebrat staré energetice co největší podíl na trhu; ta stará naopak musí postavit hradby a co nejdéle se bránit, aby udržela svůj výkon co nejdéle v provozu, protože je to ekonomicky stále ještě zajímavé. To jsou dvě zcela odlišné strategie, které potřebují jiný přístup vedení, jiný přístup k investicím.

Přesně to teď dělají německé společnosti a přesně k tomu je ČEZ odsouzen. Buď to udělá dobrovolně a včas, nebo k tomu bude donucen. V této souvislosti přitom nelze zapomínat na třetí část ČEZ, tedy jaderné elektrárny. Pokud někdo z politiků a úředníků opravdu myslí vážně – a já doufám, že nemyslí –, že se tu budou stavět jaderné elektrárny, tak se vší vážností říkám, že jadernou elektrárnu nikdy nepostaví ve veřejně obchodované společnosti, kde jsou minoritní akcionáři.

Co se stane, když ČEZko zaspí probíhající energetickou revoluci?

Je potřeba zdůraznit, že budoucnost může dorazit již velice brzy, dříve než za deset let. Nesmíme v této souvislosti uvažovat jen o ČEZ, ale o celé energetické koncepci státu. Rozhřešení je přitom jednoduché – pokud zaspíme a ke změně budeme nakonec donuceni, odevzdáváme se vlivu externích podmínek a tlaků, což v případě naplnění kritického scénáře může znamenat vynucené zavírání některých zdrojů a další špatné investice, tedy to, že se spousta peněz využije neproduktivně. Příkladem je paroplynová elektrárna v Počeradech, která nevyrábí, ačkoli stála 14 miliard.

Jde tedy o to, abychom změny provedli včas. Pak budeme mít možnost se zorientovat, přizpůsobit se a vydělat na tom. V opačném případě pojedeme po skluzavce a budeme nuceni se přizpůsobovat externím podmínkám, což bude znamenat ztráty technologické, finanční i časové.