Jak může přežít Evropská unie? Brexit je potřeba (vy)řešit bez emocí
Britové se chtějí uzavřít. Je to jejich volba, kterou bychom neměli hájit ani odsuzovat. Na celém procesu odchodu Spojeného království z Evropské unie je nejdůležitější jedna prostá věc – buď bude zbytek Evropy trucovat a snažit se za trest Británii izolovat, nebo půjde cestou zdravého rozumu a bude se snažit nastavit rozumné podmínky dalšího fungování společné Evropy.
Tvrdá linie nemá smysl
Zatím chce evropská politická reprezentace Británii spíše ukazovat ramena a tvářit se, že bez EU je země nicotná (text byl sepsán před víkendovým summitem EU k 60. výročí podpisu Římských smluv - pozn. red.). To je ale velice krátkodobé chápání situace. Separace Británie od zbytku Evropy povede jen k obchodním a celním válkám, výsledkem čehož je porážka na obou stranách.
Oslabilo by to tedy i Evropskou unii samotnou. Ta by měla jít vstříc, hledat kompromisy, a hlavně se zamyslet nad tím, proč Britové odcházejí. Evropské elity se zmítají v agónii evropského byrokratického svazku a chrlí obrovské množství směrnic a nařízení. Nemluvě o mohutném přerozdělování, ke kterému v rámci unie dochází.
Problém dotací
Z pohledu Česka je nemístné to kritizovat, protože (spolu s dalšími zeměmi bývalého východního bloku) z přerozdělování těžíme. Jsou to ale správně vynaložené prostředky? Kritizuje se, že neumíme vyčerpat maximální množství dotací. Kam ale ony dotace směřují? Každý odbor státní správy dělá vše proto, aby vyčerpal maximum, ale nikdo až tolik nehledí na to, jakým směrem peníze tečou, nýbrž na to, zda je správně vyplněná ta která kolonka v žádosti. Není proto pro Brita nic horšího, než když se dočte, že se v České republice kvůli korupci utratily evropské peníze za nesmyslně předražené projekty.
Neměla by se Evropská unie spíše zamyslet nad tím, kde jsou dotace promarňovány nebo zpronevěřovány? Ještě lepší by bylo, kdyby se snížily objemy přerozdělovaných peněz a utrácelo se rozumně. Možná i role Evropského parlamentu je přeceňována. Kapři si ale rybník nevypustí. Každý byrokrat chce rozhodovat o co možná největším obejmu prostředků, aby měl větší moc.
Instituce odtržené od občanů
Přitom málokterý Evropan dokáže říci jméno svého eurokomisaře či předsedy Evropské rady. Většina lidí ani neví, jaké koalice drží většinu v parlamentu. Odtažitost institucí EU od občanů je více než nezdravá. Až se zruší nekřesťanské poplatky za roaming v rámci unie, lidé se zaradují, to je ale šeredně málo.
I když se člověk cítí jako Evropan, nemůže se vzdát myšlenky, že evropské instituce jsou mu na hony vzdáleny, a to především kvůli neschopnosti sebereflexe evropských politických elit. To se projevuje i v postoji k odchodu Británie z unie. Raději se budou volit ostrá slova proti jejich svobodnému rozhodnutí, než aby se hledaly odpovědi na otázku, co vedlo Spojené království k nechuti pokračovat ve svazku.
Britové řekli ne další účasti na společném evropském projektu a politici by se měli zamyslet nad tím, zda není čas něco změnit. Jinak bude brexit jen počátkem rozpadu Evropské unie, což by mělo nedobré dopady zejména na malé země typu České republiky. A to nejen ekonomické, ale i geopolitické. Mír není samozřejmost, nejen poslední století to ukázalo dostatečně.
Autorem textu je Matěj Čeleš, obchodní ředitel a ekonom společnosti Zlaťáky.cz.
