Tlak na centrální banku v USA: Pád mezi rozvojové země i zadní vrátka pro Trumpa
Jestli je na hospodářské politice administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa něco iritujícího, je to snaha skrze kriminalizaci vybraných centrálních bankéřů změnit personální složení vedení Fedu, a tím ovlivnit rozhodování banky o měnové politice. Trump si v týdnu zatím nechal otevřený únikový východ pro případ, že by reakce trhů a veřejnosti byla až příliš negativní. Je ale otázka, co on sám a jeho lidé považují za negativní reakci. Nebo obecně za negativní.
Nejde ani tak o to, že ekonomové v Bílém domě mají na rozhodování centrální banky odlišný názor a ten veřejně artikulují a vůči rozhodnutím Fedu se vymezují. "Tak tomu bylo v podstatě vždy, a zvláště pak v situaci, kdy inflace je volatilní a v ekonomice probíhají velké technologické změny, které mají pozitivní dopad na produktivitu," říká Jan Čermák, analytik z ČSOB. "USA mají koneckonců nejlepší univerzity na světě s plejádou skvělých ekonomů na obou stranách politického spektra, takže debata o hospodářské i měnové politice byla vždy na úrovni."
To je i jedna z věcí, které Spojené státy řadí mezi vyspělé země, ne mezi emerging markets, kde se s příchodem nové vlády obvykle rychle a nestandardně personálně obmění vedení klíčových institucí, čímž se docílí i změny v jejich rozhodování.
Poslední personální atak na Fed, který odstartovalo americké ministerstvo spravedlnosti, chce předsedu Fedu Jeromea Powella kriminalizovat za nedostatky v řízení rekonstrukce budov instituce. "To bohužel zapadá do divokého prostředí rozvíjejících se zemí. Bílý dům by rád rychle docílil nižších úrokových sazeb. A není to už jenom prezident Trump, ale v poslední době i ministr financí Bessent, který uvedl, že by Fed měl 'splnit svoji úlohu'," varuje Čermák.
Proti poslední vlně tlaku na Jeromea Powella se ozvali nejen jeho předchůdci v čele Fedu (Alan Greenspan, Ben Bernanke a Janet Yellenová), ale i jeho protějšci z devíti významných centrálních bank celého světa. "Prohlášení o plné solidaritě s Powellem a o tom, že vždy sloužil dobře veřejnému zájmu, podepsali šéfky a šéfové centrálních bank eurozóny, Spojeného království, Švédska, Dánska, Švýcarska, Austrálie, Kanady, Jižní Koreje, Brazílie a Francie i šéf Banky pro mezinárodní platby. Chybí (zatím) například podpis guvernéra centrální banky Japonska," vyjmenovává ekonom Michal Skořepa z České spořitelny.
Takový postup vysokých představitelů vlád (v širokém smyslu) je podle něj poměrně odvážný. "Trump nesnáší, když s ním někdo nesouhlasí, navíc takto veřejně. Ale možná letos Trump nebude tak divoký jako loni, a tak za prohlášení centrálních bank na podporu Powella příslušné země žádný trest, třeba v podobě vyšších cel nebo něčeho podobného, nepřijde," pokračuje Skořepa.
"A pro případ, že by reakce trhů na Powellovo nařčení byla příliš silná, případně že by se samotný Trump nechtěl urážet, ponechal si prezident otevřená zadní vrátka prohlášením, že o kroku ministerstva spravedlnosti nevěděl. Může tedy kdykoli sehrát roli moudrého státníka, který situaci uklidní tím, že příslušnou ministryni vyplísní za přehnanou horlivost nebo něco podobného. A žaloba na Powella bude stažena," dodává ekonom s tím, že dosavadní reakce finančních trhů nijak divoká nebyla.
Trading Economics, Investiční web
V reakci na oznámení vyšetřování Jeromea Powella oslabil americký dolar, ztráty ale rychle napravil
Kdyby se ale podařilo odvolat Powella i jeho kolegyni, guvernérku Lisu Cookovou (jež je také na mušce ministerstva spravedlnosti kvůli údajnému podvádění s hypotékou), otevře se cesta k tomu, aby Trumpovi nominanti ovládli osmičlennou Radu guvernérů (zatím jsou v ní tři Trumpovi lidé, Powella počítat nelze, ačkoli ho do funkce uvedl právě Trump). "Ta by si pak mohla odhlasovat, že o úrokových sazbách nebude rozhodovat širší výbor FOMC, kde jsou navíc i čtyři rotující zástupci regionálních centrálních bank, ale právě jen Bílým domem 'vyladěná' rada. Tím by se nejen umetla cesta k nižším hypotéčním sazbám v USA, také by skončila po desetiletí trvající éra nezávislosti centrální banky," říká analytik.
Jak reálný je takový scénář? Jeho pravděpodobnost určitě není extrémně vysoká, ale ani nulová. "Jeho naplnění může zabránit americký Nejvyšší soud, republikánští senátoři a stavovská čest ekonomů, jež budou eventuálně Trumpem nominováni na uvolněně posty v centrální bance. Snad to jsou dostatečně robustní překážky, které vyloučí, že by americká ekonomika mohla institucionálně sklouznout mezi nevyspělé a velice volatilní trhy," dodává Jan Čermák z ČSOB.
Pokud vyšetřování bude pokračovat a dojde k soudu, výsledek nejspíše nebude známý dříve než v květnu, kdy končí Powellův mandát v pozici předsedy Fedu. Ve skutečnosti je tedy zřejmě obvinění snahou zabránit (ať už právně, nebo psychologicky) Powellovi v tom, aby setrval ve vedení Fedu až do ledna 2028, kdy mu končí mandát řadového člena vedení centrální banky.
Powell ale v reakci na vyšetřování otevřeně vystoupil proti Trumpovi, čímž naznačil, že z boje nehodlá ustupovat. "Nástupce Powella musí být vybraný z členů vedení banky v okamžiku jmenování. Jde tedy o to, kdo uvolní místo Trumpovu favoritovi (kterým je nejspíše jeho dosavadní poradce Kevin Hassett)," uzavírá Michal Skořepa z České spořitelny. "Možná se Trumpovi a jeho lidem podaří vystrnadit z Fedu Cookovou. Mohou tlačit i na některé další její kolegy. Poslední možnost je, že svým odstoupením uvolní místo prozatím jediný Trumpovi zřetelně nakloněný člen výboru Stephen Miran. To by ale v boji o ovládnutí Fedu byla pro Trumpa bolestivá oběť."
